"YFU mě ohromilo myšlenkou, že budu bydlet v rodině..."

Kdy a jak tě poprvé napadlo, že bys odjela na studijní pobyt do zahraničí?

V té době mi bylo 15 a YFU mělo u nás na škole prezentaci. Já už jsem si tehdy pohrávala s myšlenkou, že  by bylo fajn vyjet, protože jsem studovala na Rakouském gymnáziu v Praze, kde jsme měli výuku v němčině. Takže mě bylo jasné, že budu chtít vycestovat do německy mluvící země, jen se řešilo jak tam pojedu. No a YFU mě opravdu ohromilo tou myšlenkou, že bych tam mohla být v rodině – to mě asi finálně přesvědčilo a nakonec jsem si vybrala Rakousko.

Padla tvoje volba na Rakousko pouze kvůli tomu, že jsi studovala na Rakouském gymnáziu, nebo jsi k tomu měla ještě jiné důvody?

Já jsem od malička jezdívala s rodinou do Rakouska lyžovat. A mě naprosto nadchla ta myšlenka, že bych žila rok v zemi s tak nádhernou přírodou. No a samozřejmě to částečně bylo ovlivněné tím, že jsem chodila na rakouské gymnázium. Prostě mi Rakouskou celkově přišlo takové milejší, než Německo, chtěla jsem poznat obyčeje a zvyky této země, kterou jsem jinak navštěvovala aspoň pětkrát do roka.

Tím, že jsi studovala v němčině již tady v Čechách předpokládám, že jsi s jazykem neměla problém během svého pobytu…

…no, já jsem si myslela, že mluvím dobře a že budu všemu rozumět, ale opak byl pravdou. V Rakousku se moc nemluví spisovnou němčinou, kterou jsem se učila tady na škole, takže jsem se dostala do prostředí, kde jsem moc nerozuměla. Samozřejmě, když na mě lidé mluvili pomalu, tak jsem rozuměla, ale i tak ta situace byla dost těžká. Po asi třech týdnech jsem začala rozumět jejich dialektu, takže já jsem mluvila tou svojí spisovnou němčinou a všichni mi odpovídali v dialektu.

O jaký dialekt se jednalo? V jaké části Rakouska jsi bydlela?

Já jsem bydlela ve Štýrsku, takže okolí Štýrského Hradce, neboli Graz. Není to úplně nejhornatější část Rakouska, ale bylo to moc krásné. První tři měsíce jsem bydlela v takové malé vesničce. Pak jsem měnila hostitelskou rodinou a dostala jsem do takového menšího městečka.

Proč došlo k té změně hostitelské rodiny?

Nedošlo tam k nějakému tomu propojení. Bohužel jsme byli hodně odlišní a celkově náš vztah nefungoval. Ale nebyl to problémový vztah. No a v té druhé rodině jsem se již cítila naprosto dokonale, to bylo skvělé.

Jaký byl začátek tvého pobytu? Pamatuješ si na své první dny v Rakousku?

Já jsem jela vlakem a když jsem odjížděla, tak to na mě všechno padlo. Trošku jsem si pobrečela /smích/, ale měla jsem hrozně milí spolucestující, tak jsme si o tom alespoň povídali. Když jsem tam dojela, tak jsem vytáhla své obrovské dva kufry z vlaku a setkala jsem se se svoji první hostitelskou rodinou. To je nepopsatelný pocit, když najednou vidíte lidi, se kterými máte strávit celý následující rok. Cesta domů nám zabrala ještě asi dvě a půl hodiny. Hostitelská rodina na mě byla moc milá. Byli překvapeni z toho, jak dokážu mluvit německy… hned po příjezdu domů jsme si dali večeři a celkově tam vládla hezká atmosféra. První týdny pobytu jsem se i hodně podívala po Rakousku, to bylo super.

Takže jsi měla ještě prázdniny po příjezdu do Rakouska?

Jojo, já jsem přijela 23. srpna a škola začínala až 8. září.

"Na konci roku jsem měla asi půlhodinovou děkovnou řeč ve škole..."

Jaký byl začátek školy? Bylo to hodně odlišné od pražského Rakouského gymnázia?

Jak říkám, největším šokem pro mě byl ten dialekt. To mě opravdu hodně odrovnalo. Ale první den ve škole byl skvělý, šla jsem do stejné třídy jako moje hostitelská sestra, no a tím, že to bylo malé městečko a já jsem tam byla jediný výměnný student, tak mě všichni hned znali. Na jednu stranu si myslím, že moji spolužáci byli trochu v šoku, že tam najednou mají Češku, ale po pár dnech už to bylo všechno v pohodě.

Když se zamyslíš celkově nad tím rokem, jaké zážitky ti utkvěly v paměti nejvíc?

Mám asi dva - určitě poslední den ve škole, kdy jsem měla zhruba půl hodinovou řeč na rozloučenou. Já jsem chtěla všem poděkovat veřejně, takže jsem pozvala moji hostitelskou rodinu a domluvila jsem se s ředitelem školy, že bych asi dvacet minut měla takový proslov. Já jsem mluvila do mikrofonu, a aniž by mi to ředitel řekl, pustil ten můj monolog do školního rozhlasu, takže to slyšeli všichni. Byl to hrozně emotivní moment.

A ten druhý…

…já jsem si během toho pobytu splnila sen. Od malička jsem milovala sjezdové lyžování, ale nikdy jsem to nedělala závodně. Tam jsem se seznámila s kamarádkou, která byla mistryně Rakouska ve sjezdu a jezdili jsem lyžovat spolu. Ona mě i říkala jak se mám zlepšovat, jak jezdit, to bylo skvělé. Dokonce jsem se s ní jednou byla podívat i na závody. Ty se úplně nepovedly, protože jsem během nich utrpěla otřes mozku, ale paradoxně díky tomuto zážitku jsem si uvědomila, jak velkou péči jsem během toho roku měla. Všichni tamní kamarádi a hlavně hostitelská rodina byla se mnou a starali se o to, ať je mi co nejrychleji lépe, dělali pro mě první poslední, to bylo neuvěřitelné.

Měla jsi možnost se po návratu znovu vidět se svoji hostitelskou rodinou?

Jasně, jelikož je to do Rakouska velmi blízko, jezdím tam alespoň jednou až dvakrát do roka. Pořád si píšeme. Se svým hostitelským bráchou si píšu a volám téměř denně. Dokonce za mnou rodina přijela i na můj maturitní ples, který jsem měla v Praze.

"Po návratu jsem dělala rozdílové zkoušky..."

Co tě čekalo po návratu do ČR v létě 2015?

Dělala jsem srovnávací zkoušky, no a díky tomu, že jsem šla v podstatě z rakouského gymnázia na rakouské  gymnázium, tak jsem je nemusela dělat ze všeho. Ale i tak jsem se na to v létě připravovala. Jela jsem taky s tátou na dovolenou. A v září jsem pak nastoupila normálně do školy, kde mě čekaly ještě dva roky studia a pak maturita.

A jakým směrem jsi se vydala po maturitě?

Já jsem si před studijním pobytem myslela, že půjdu studovat žurnalistiku, nebo práva. Po návratu mi ale došlo, že mám prostě ráda komunikaci s lidmi a že se chci více věnovat studiu v tomto směru. Proto jsem po maturitě zamířila studovat obor International Human Resources Management do Holandska.

Jak tě napadlo zrovna Holandsko?

Já jsem se rozhodovala mezi Kanadou, Holandskem, Španělskem a Novým Zélandem. No a hlavní faktor při rozhodování byla moje mamka, která si myslím, že by brala velmi těžko, kdybych odjela někam hodně daleko a tak jsem chtěla zůstat alespoň v Evropě. Holandsko se mi líbilo už když jsem tam byla v patnácti, takže to rozhodování bylo vlastně dost jednoduchý.

"YFU mi pomohlo dostat se na univerzitu, kam jsem chtěla..."

Na jaké škole tedy teď studuješ a jak tam probíhalo přijímací řízení?

Ta škola se jmenuje Saxion University of Applied Sciences a nachází se v Enschede, což je přímo na hranicích Holandska s Německem. Deadline přihlášek byl na začátku července, což bylo super, protože jsem mohla v klidu odmaturovat a pak se soustředit na tu přihlášku. No a samozřejmě mi nějaké plusové body nahrála zkušenost s YFU. Samotný fakt, že jsem již studovala rok v zahraničí a že jsem byla v kontaktu s multikulturním prostředí mi hrál do karet a určitě i díky tomu jsem se sem dostala, takže můžu s klidem říct, že mi YFU pomohlo dostat se na univerzitu kam jsem chtěla.

A jaké jsou tvé prozatímní dojmy po prvním semestru?

Já jsem úplně nadšená. Je to tady fakt úžasný. Mám tady spoustu kamarádů, kteří taky byli na studijním pobytu během střední školy a spolu jsme se shodli na jedné věci – že během toho půlroku co jsme tady, jsme se nedostali tak moc do té kultury, jako za tu dobu co jsme byli v zahraničí během středoškolského studia. Tady je oficiálním jazykem angličtina, jsou tu lidé z celého světa, ale už to není tolik o tom poznávání té holandské kultury.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Tento bakalář je na čtyři roky, s tím, že ve čtvrťáku musíme jet na semestr na stáž. Takže jsem přemýšlela, že bych jela buď do Kanady nebo do Španělska. Co bude potom a kde bych třeba jednou chtěla žít, to absolutně nedokážu říct. Zatím mě spíš láka cestovat a objevovat a pak si třeba vybrat kde bych se chtěla usadit. Hodně bych chtěla procestovat Jižní Ameriku.

"Myslím, že by nynější středoškoláci měli vykročit a otěvřít si dveře do světa..."

Jak bys řekla, že ta zkušenost toho studijního pobytu v zahraničí ovlivnila v tom jaká teď jsi, jak se díváš na svět?

Já si myslím, že ten rok v Rakousku byl pro mě hodně klíčový moment. Ve mně to strašně moc probudilo a uvědomila jsem si tam strašně moc věcí. Čím dál jsem od toho studijního pobytu, tím více si uvědomuju, jak moc mi to pomohlo. A jak se mi změnil pohled na svět. Pořád z toho těžím. Sama jsem překvapená z toho, jak moc mi ta zkušenost otevřela oči… dokonce si troufnu tvrdit, že kdybych nejela na ten pobyt, tak si myslím, že bych teď studovala v Čechách a dost možná i absolutně něco jiného. Zároveň mi to hrozně moc pomohlo s navazováním kontaktů a nových přátelství.

Co bys doporučila nynějším středoškolákům, kteří se rozhodují, jestli mají opustit svoji komfortní zónu a vycestovat na rok pryč?

Já bych řekla, že by si každý měl rozhodnout, jestli opravdu chce vykročit a otevřít si ty dveře do světa. Není to jednoduché ale myslím, že by se toho neměl nikdo bát, že by do toho měli skočit po hlavě.