Francie je pro Lucii zemí zaslíbenou. Z posledních pěti let tam žije již třetím rokem. Po návratu ze studijního pobytu absolvovala rozdílové zkoušky na Gymnáziu v Teplicích, a krátce na to i maturitu. Začala studovat estetitku na FF UK, která ji přišla zajímavá, ale i přesto se rozhodla, že se vrátí do země galského kohouta - nejdříve koketovala s myšlenkou studia v Paříži, nakonec ji ale přitáhlo město, ve kterém strávila svůj studijní pobyt s YFU - západofrancouzské Nantes. Po ročním studiu anglistiky na Univesité de Nantes je nyní v druhém ročníku na Université Jean Jaurès v Toulouse. Co se týče magisterského studia, ráda by vyzkoušela studium ještě v jiné evropské zemi.

"Francie je moje nejmilovanější země..."

Pamatuješ si na období, kdy sis podávala přihlášku na studijní pobyt s YFU?

Ano, navíc teď je říjen, takže přesně před 4 lety to všechno vzniklo. Já jsem již od mala toužila se někam podívat na delší dobu, žít někde v zahraničí – to byl vždycky můj sen. Na druhou stranu, ten sen neměl nikdy nějaké konkrétní obrysy. Když jsem byla ve druhém ročníku gymnázia, tak jsem na webových stránkách školy viděla nabídky studia v zahraničí – začala jsem se o tom bavit s rodiči a pak už to šlo všechno strašně rychle.

Co tě přimělo vydat se na rok Francie?

Byl to můj cíl již od začátku. Jak kvůli jazyku, tak kvůli tomu, že to je moje nejmilovanější země. Často jsme tam s rodiči jezdili v mládí a já jsem ji hodně oblíbila. Projížděla jsem tedy veškeré nabídky na internetu a našla jsem YFU. To bylo ve středu odpoledne, s tím, že YFU mělo ve čtvrtek prezentaci u nás na škole – neuvěřitelná náhoda! Tam jsem se potkala s Martinem Langpaulem /ředitel YFU/ a řekla jsem mu, že mám opravdu vážný zájem... no a od toho dne jsem již byla v pravidelném kontaktu s kanceláří YFU a proces přihlašování šel celkem rychle.

Jak moc jsi uměla francouzsky před odjezdem na pobyt?

Já jsem s francouzštinou začala až na gymnáziu. Ten jazyk se mi v té době už dlouho líbil, takže ještě před  nástupem do prvního ročníku jsem se sama začala učit nějaké základy. Francouzština je nádherný jazyk a beru ji jako jeden z hlavních důvodů proč jsem se rozhodla vydat se právě do Francie. Vždy mě bavilo se ji učit. Přesto ale moje úroveň před odjezdem nebyla nikterak vysoká. Dva roky na gymnáziu po dvou hodinách týdně – to bylo prostě málo, takže jsem chodila ještě na soukromé hodiny, které mi moc pomohly, ale i tak si pamatuju, že když jsem přijela do Francie, tak mluvená francouzština pro mě byla úplně někde jinde. Měla jsem požadovanou úroveň A2, takže co se týče gramatiky, to by ještě šlo, ale s porozuměním jsem měla velké problémy.

"Díky mému roku ve Francii máme nyní vztah s rodiči ještě hlubší..."

Jak přijali rodiče tvůj návrh, že chceš odjet na rok do zahraničí již během střední školy?

Neměli s tím sebemenší problém. Ba naopak mě v tom v maximální možné míře podporovali. Samozřejmě  pro moji maminku bylo těžké přijmout fakt, že rok nebudu doma, ale zvládli jsme to. Teď zpětně vidím to, že rodiče svému dítěti takovýto pobyt zaplatí jako neuvěřitelný dar, stejně ale jako i samotný fakt, že ho nechají na rok odjet. Já díky tomu dnes můžu dělat to, co dělám. A troufám si říct, že i díky mému roku ve Francii máme nyní vztah s rodiči ještě hlubší.

Jak dlouho jsi čekala na přidělení hostitelské rodiny?

Já jsem měla strašně velké štěstí, protože si pamatuji, že ten rok jsem byla jedna z prvních, kteří dostali rodinu. Bylo to již někdy na konci března. Což bylo samozřejmě úžasný, protože to pro mě bylo těžké, nevědět kde přesně strávím příští rok, což nyní prožívám opět, a jakmile jsem měla přidělenou hostitelskou rodinu, tak se to pro mě stalo opravdovým.

Pět měsíců po přidělení hostitelské rodiny jsi konečně měla možnost ji potkat naživo, jaké to bylo?

Bylo to přesně takové, jaké jsem si to představovala. Neuvěřitelné krásné. Když se rodina v cizí zemi rozhodně hostit studenta, kterého předtím nikdy neviděla, tak mi to přijde jako jedno z nejhezčích gest, které si dovedu představit. Já jsem jim za to byla ohromně vděčná. Bylo na nich vidět, že oni měli upřímný zájem na tom, abych tam s nimi byla, abych s nimi žila jejich život. Hned první víkend mě vzali na jazzový festival do Nantes, což nás obrovsky spojilo – já jsem si do přihlášky psala, že mám ráda hudbu, takže jsme měli společný zájem již takhle od začátku. Samozřejmě teď zpětně to zní všechno krásně, tehdy jsem to asi vnímala trochu jinak. Byli to lidi, které jsem neznala, kterým jsem zas tak dobře nerozuměla – nebylo to jednoduché. Trvalo nějakou dobu, než jsme si vybudovali nějaký vztah.

"Svoji hostitelskou rodinu beru jako svoji vlastní rodinu..."

Ten je nyní jaký, když letos žiješ opět ve Francii?

Bohužel tento rok již nebydlím v Nantes, takže se vídáme méně, a musím říct, že to je hrozně zvláštní pocit – že žiju ve Francii, ale bez nich. Je to jako kdyby se ze mě stal dospělák ­/smích/.

To je ale předpokládám hezký pocit...

Určitě. Ale zpátky k nim – já je beru jako svoji rodinu. Loni jsme tam společně s přítelem žili celý měsíc a i během roku jsme k nim jezdili na návštěvy. Byla to již úplně jiná zkušenost, než když jsem tam byla na pobytě, ale jedno se nezměnilo – pořád to byli moji francouzští rodiče, kteří byli připraveni nám pomoct, poradit, prostě usnadnit život ve Francii. Takže si jich opravdu strašně moc vážím.

Dokázala bys vybrat svůj nejlepší zážitek spojený s YFU?

Myslím si, že na YFU je nejkrásnější to, jak dokáže spojit lidi. Lidi po celém světě, ale třeba i v Čechách. Protože ti, co se odhodlají jet na studijní pobyt mají něco společného a nahlížejí na svět trochu jinak. A ta možnost být v kontaktu s podobně smýšlejícími lidmi je úžasná. Takže bych řekla, že můj nejkrásnější zážitek spojený s YFU jsou lidi.

"To, jak žiju teď, je výsledek toho pobytu..."

Nakolik tě ovlivnil tvůj pobyt ve Francii a jak ti to pomáhá v tom, co děláš teď?

Studijní pobyt je bezesporu skvělá zkušenost. Člověk, když na něj jede, je mladý a o to víc ten pobyt dokáže  být intenzivnější. Myslím si, že to jednoho ovlivní víc, než si dokáže představit. Dle mého názoru je to ale stejně jenom začátek...

...začátek čeho?

Začátek toho jaký život pak žije díky tomu, co mu ten pobyt dal.

Takže lze říct, že dělíš svůj život na „před YFU pobytem“ a „po“?

To snad ani ne. Protože už to, co se dělo, předtím pobytem k tomu velmi směřovalo, ale určitě můžu říct, že to, jaký život žiju teď je zcela ovlivněné tím, že jsem odjela. Je to výsledek toho pobytu. A mají to tak i ostatní lidi, které znám, a kteří taky byli na rok v zahraničí. Momentálně jsem ve druhém ročníku Univerzity Jean Jaurès v Toulouse a francouzsky mluvím téměř plynule. Možná jsem se i zbavila svého příšerného přízvuku /smích/. A je to tady pro mě nový začátek. Potkávám spoustu lidí, kteří se mě ptají odkdy žiju v Toulouse a já jim odpovídám, že teprve od září. Oni jsou pak samozřejmě překvapeni, že mluvím tak dobře, takže jim vysvětlím, že jsem tady ve Francii studovala již na střední škole, a to je pro ně velká věc. I pro mě je to jedna z nejdůležitějších věcí, co jsem zažila. Už jen díky tomu, že vím jak vypadá francouzský školní systém, jak to tady chodí na středních školách...

"Důležité je nebát se využít příležitostí, které svět nabízí..."

Proč si myslíš, že by nynější středoškoláci měli odjet studovat do zahraničí?

Nerada bych opakovala to, co již mnohokrát bylo řečeno. Myslím si, že jeden z nejhlavnějších důvodů je to, že se člověk naučí žít sám se sebou a že si uvědomí, co opravdu v životě chce a co je pro něj důležité. Myslím si, že je důležité jít si za svými sny, ale že je ještě důležitější nebát se využít příležitostí, které svět nabízí, protože ty nás mohou dovést ještě dál, než si můžeme vůbec představit. A o tom studijní pobyt přesně je. Bez toho, aniž bych odjela na pobyt, bych teď tady nikdy nemohla být. Nikdy bych se nenaučila francouzsky tak, abych teď studovala a překládala z angličtiny do francouzštiny a obráceně. Myslím si tedy, že by měli jet na pobyt, protože tím získají svobodu ve výběru své budoucnosti a to je podle mě jedna z nejsilnějších věcí, které můžou získat.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Abych řekla pravdu, mám v nich tak jasno, jako doposud – takže vůbec. Příští rok bych chtěla jet na Erasmus do nějaké anglicky mluvící země, a pak dál studovat na magisterském studiu někde, kam mě vítr zanese, ještě nevím kde přesně.