Letos tu máme dva studenty z různých zemí současně a tak je to ještě o něco náročnější. A i když se opravdu všichni hodně snažíme, abychom se co nejvíc sladili, tak rozdíly ve zvycích a také povahách jsou značné. Je nasnadě, že nastávají situace, které postupem doby vytvářejí napětí. Většinou jde o drobnosti, ale stokrát nic…znáte to.
Asi před dvěma týdny už bylo viditelně třeba zasednout k jednacímu stolu. Odložili jsme ostatní plány a po večeři začali mluvit. Chvílemi jsme se dostali až do lehce filozofické roviny, ale probrali jsme i spoustu praktických otázek. Nebylo to snadné, protože nám chybí společný jazyk, který bychom všichni ovládali dostatečně dobře. Základem byla čeština, občas angličtina, trochu italština. Ten kdo právě chápal, nebo si myslel, že chápe, tak tlumočil dál. Neustále jsme si museli ověřovat, že všichni rozumí stejně.
A co jsme řešili? Bylo toho opravdu hodně, tak alespoň pár bodů.
- Mluvili jsme o tom, co koho z nás k hoštění nebo vycestování vedlo a co očekáváme.
- Pak jsme probírali své dosavadní dojmy a to, čím už jsme prošli.
- Mluvili jsme o různých postojích a jejich důvodech. Narazili jsme samozřejmě i na kulturní rozdíly.
Když bylo jasné, že všichni mají zájem pokračovat, vědí proč to dělají a naše představy se výrazně nekříží, tak jsme z roviny teoretické přešli k otázkám praktickým.
- Znovu jsme nastavovali rodinná pravidla, která od začátku maličko vyšuměla.
- Řadili jsme priority a ujasňovali si vzájemné role.
- Říkali jsme si do očí, jak vnímáme chování ostatních a jaké pocity to v nás vyvolává.
- Mluvili jsme o drobných stresech, které možná zbytečně prožíváme a jejich zdrojích.
A nakonec jsme na list papíru, který má v hlavičce napsáno velkými písmeny PACT, sepsali pár bodů. Nejde o nic jiného než soupis třecích ploch, jejichž ignorování by mohlo v budoucnu způsobit konflikt. Svůj PACT má teď každý student vylepený na stěně v pokoji a ví, že může, stejně jako my, navrhnout jeho rozšíření.
Co se od té doby změnilo? Řekla bych, že vzrostla míra vzájemné důvěry. Na všech je vidět, že si víc uvědomují to, co prožíváme a víc se vzájemně respektujeme. I když není všem dnům konec a mnohé se ještě může stát, tak je jisté, že našemu letošnímu hoštění jsme významně pomohli k úspěšnému dokončení.
