"Když se student vrátí zpět domů, je naše rodina taková neúplná..."
V dnešní době, kdy formát tradiční rodiny zahrnuje rodiče a nejčastěji jedno dítě je šestičlenná třígenerační 
rodina asi výjimkou. A když jedno z dětí pochází z jiné země, kultury, mluví cizím jazykem a vůbec neumí česky, se může zdát, že je neuvěřitelným extrémem. Přesto se naše rodina vžila do tohoto formátu rodiny během pár let natolik, že si už ani nepřipouští, že by to mohlo být jinak a naopak, když se výměnný student vrátí do své vlasti, tak se mám naše rodiny zdá taková neúplná a možná i trochu smutná.
"Zahraniční student je někdo, kdo náš život obohacuje..."
S úsměvem vzpomínáme na zážitek, kdy od nás odjel náš třetí student Gándhí domů do Mexika. Za pár dní k nám domů naše maminka přivezla 3 kufry, které měla služebně odvézt další den pryč a nechala je na verandě. Po příchodu nejmladšího syna, který kufry ihned spatřil a vletěl do kuchyně se slovy: “Který student k nám přijel?“ a byl hned zklamám, že vlastně zatím nikdo. Za půl hodiny přišla domů také dcera a reakce byla totožná a opět se jí muselo vysvětlovat, že na dalšího studenta si musíme ještě chvíli počkat. A korunu tomu nasadil tatínek, který po návratu z práce zareagoval úplně stejně, i přes to, že věděl o významu kufrů a jen tak chtěl pobavit naši domácnost. A tak nějak mimochodem se neskutečně trefil do pocitů celé rodiny, že vlastně je ta naše rodina v naších očích bez „cizího“ studenta tak nějak nekompletní. Pro nás již v dnešní době ten jeden člen rodiny nepředstavuje nějakou zátěž navíc, od které bychom si museli odpočívat, ale již ho bereme jako někoho, kdo náš život obohacuje, vytahuje nás z nějakého životního stereotypu a vytváří něco nepopsatelného a současně trvalého, co nikdy neztratí na hodnotě.
"Naše studentka pomáhá vařit a hrajeme spolu stolní hry..."
Nyní hostíme studentku Namwan z Thajska. Je to již druhý student z této země a jeden by si myslel, že už 
všechno zajímavé o ní víme a nic nového se nedozvíme, ale jak to tak bývá, je to zase opět úplně o něčem jiném. Namwan je velice sebevědomá mladá dívka, která, když je zapotřebí, jde i slyšet. Což je pro nás po zkušenostech s našim prvním studentem úplně jiný obrázek studenta z Thajska. Zajímavostí je, že zde studuje na bilingním programu, takže navštěvuje gymnázium, kde se vyučují všechny předměty v angličtině a tudíž se mnohem více držíme při komunikaci angličtiny než u předchozích studentů. Ráda též pomáhá vařit a hodně se učí o naší kuchyni. Myslím, že v české kuchyni si již našla své oblíbená jídla (grilované koleno), zákusky (linecké) a dorty (čokoládový). Ale aby tento článek nakonec neskončil o mé vášni vaření, napíši, jak celá rodina hraje různé hry, abychom spolu trávili volný čas a ještě více se poznali a seznámili se. Jen na doplnění, v naší rodině je babička (neumí kromě ruštiny žádný jazyk), taky máme dvě děti (12,7) a studenta, kterému je samozřejmě přizpůsoben repertoár a hlavně pravidla.
"Sázky a dostihy jsou výborné pro komunikaci a učení se dalších slovíček..."
Už jste někdy hráli české Scrabble, aby byla vybrána všechna písmenka? Mohu jedině doporučit. Začali jsme tuto hru hrát se synem, když se učil abecedu a tak naše slovotvary byly zábavné, ale co je důležité, hrál to vždy i náš student. Ať vložil slovíčko z češtiny nebo jiného jazyka, vše bylo povoleno. Jde přeci o zábavu a ne o vítězství. Další hrou jsou dostihy a sázky, opět výborné pro komunikaci a učení se dalších slovíček. U nás tedy spíše angličtiny nebo nevím proč, ale tato hra se hraje u nás převážně v angličtině a dětem to nijak nevadí. Samozřejmě máme i dostatek karetních her (žolíky, timeline objevy, události, zvířata, země,...), kde se pobaví celá rodina. Pokud jsou to slovní hry, už jsme se naučili, že pravidla přizpůsobujeme našim dětem, ať jde o věk nebo jazyk (tic tack bum - tato hra se dobře hraje i s více jazyky. Na kartách je buď písmeno nebo slabika a to slovo by mělo obsahovat danou slabiku). Vždyť to bývá zábava pro všechny. Možná bychom mohli udělat nějaké odpoledne plné her.
"Pohádka S čerty nejsou žerty může běžet a všichni ji, díky titulkům, rozumí..."
Také jsme se dobře pobavili jakykolami. V thajštině mohu říci, že správně zopakovat jakékoliv slovíčko je pro
nás zázrak. Učili jsme se 5 různých výrazů na slovo „pá“, od dědečka, lesa…., ale kdo ví, jak to správně je. Třeba s dalším studentem se naučíme něco víc. Protože v naší domácnosti není televize, tak se občas děti chtějí podívat na pohádku či film, takže již víme, které naše české pohádky jsou i z anglickými titulky, abychom se na ni mohli podívat všichni. Takže naše oblíbená pohádka S čerty nejsou žerty může běžet a všichni jí, díky titulkům v angličtině, rozumí. Prostě se snažíme, aby se u nás student cítil jako doma a aby po svém návratu na nás stále vzpomínal, jako i my. Abychom si občas přes chat či videorozhovor popřáli Šťastné Vánoce, narozeniny či jen to, co zrovna zajímavého se stalo u nich doma. Pro nás se stává součástí naší širší rodiny a jsem rádi, že to většinou studenti cítí stejně a vzájemný kontakt udržujeme všichni dále. A snad to tak zůstane i s dalšími studenty.
Rubišarovi, hostitelská rodina 2016/17
