Koho budeme hostit? Jak si vybrat studenta? Tyto otázky slýchávám všude, kde se snažím 
program YFU představit a přiblížit jeho fungování. Ti odvážnější se ihned zeptají: „A co za to?“ - tak hned na úvod říkám, je to dobrovolná aktivita celé rodiny a žádný finanční benefit z toho není. Poté následuje otázka těch ještě víc odvážných, co z toho vlastně teda máme, protože proč by to člověk dělal, kdyby z toho nic neměl. I proto jsem se rozhodla napsat svou úvahu, jak to tedy vlastně je a jak se na hoštění zahraničního studenta mohu dívat jako zaměstnaná žena, matka dvou dětí a manželka. Tohle jsou role, která většina žen má a nikdo jim je neodpáře.
"Obalit jeden řízek navíc už je drobnost..."
- Studentovi stačí vlastní postel (pokoj není vůbec nutností) a z vlastní zkušenosti můžeme říci, že pokud je dáme dohromady s dětmi, student se bude lépe začleňovat do rodiny a předejdeme tendencím „zavřeného pokoje“.
- Student potřebuje stůl na učení – opravdu stačí mít místo na učení, není nutné pořizovat speciální školní stůl atd.
- Student, protože žije společně v naší domácnosti, tak nezvýší výdaje za bydlení. Svítíme a topíme stejně, jestli tam student je či není.
- Student má u nás stravu, tady můžeme říci, že to je jediná položka, kdy rodina koupí o porci více, ale jak říkám, obalit jeden řízek na víc je drobnost :-)
- Student se může sám starat o svoje prádlo, a to včetně praní a žehlení, stačí mu ukázat, jak zacházet
s pračkou a žehličkou (Je pravda, že já peru pro všechny, protože přihodit ten kousek oblečení k našim mi přijde praktičtější než, aby běžela pračka jen s jejím oblečením, taky se zapojí do skládání všeho prádla a nejen svého.) - Student chodí do školy a připravuje se do školy. Ráno odejde a vrátí se odpoledne, potom následují domácí úkoly atd.
- Ve školní den tedy není moc času na to, abychom se o něj starali a měli mít obavu, že se mu musíme hodně věnovat.
- Víc se věnuji svému synovi, který chodí do druhé třídy a potřebuje dohled nad domácími úkoly.
- Studentům je 15 a více let, to jsou sice děti, ale ve své podstatě se školou samostatné.
- S čím asi budou ze začátku pomoci je s jazykem, ale je to jen na Vás, zda chcete zkoumat s ním zákeřnosti češtiny nebo to necháte jen na kurzu češtiny a jeho kamarádech ve škole.
- Student si najde své zájmové kroužky, z toho plyne, že student opět bude více času trávit mimo domov a nemusíme mu vymýšlet co má dělat.
- Spíš budete řešit, kdy si konečně popovídáte
- Jak se mu tu líbí?
- Co ho nejvíce zaujalo?
- Co mu nejvíce chutná?
- Co mu přivádí největší trauma – třeba papuče, nebo chození ve spodním prádle?
"Organizace YFU pořádá pro studenty výlety a jiné aktivity, kterých se mohou zúčastnit..."
Zapojení do domácích prací - tak tady i já měla problém jak na to, aby to nevypadalo, že jsme si studenta 
vzali na úklid. Měla jsem takové různé myšlenky a věřím, že když uvažujete o hoštění, tak Vás to možná taky napadá. Každá žena má trochu obavy říci cizímu člověku "tak tady je kyblík a pravidelně vytíráš podlahu a vynášíš koš...". Tady mohu jedině poradit - sedněte si společně celá rodina, než přijede student a řekněte si, co kdo vlastně v domácnosti dělá a co mu za práci přenecháte. U nás je to 1x týdně umýt koupelny a student to dělá se svojí hostitelskou sestrou. Případně ho / ji dle situace zaúkoluji vysáváním podlah.
Soboty a neděle – konečně chvilka volna a pohody. Věřte, že ani na víkend není nutné vymýšlet speciální program co budeme dělat. Prostě dělejte to, co dříve? Pokud jste jezdili někam na kole, tak to dělejte dál. Výměnný pobyt není o tom, abyste měnili a dělali věci v rodině jinak...
- Výlety – pokud podnikáte různé výlety a poznáváte kouty naší země, je to jistě velice příjemné, ale rozhodně to není žádnou nutností.
- Pro poznávání může student zajet za jinou hostitelskou rodinou.
- Organizace YFU pro studenty pořádá výlety a jiné aktivity, kterých se mohou účastnit
Jak to funguje v rodině
Studenti nám říkají mami a tati, v některých rodinách si říkají jménem a je to čistě na Vás, jak si to nastavíte.
Věřte, že zažijete chvíle, kdy Vám to přijde naprosto samozřejmé. Někdy se může stát, že na své dítě zvýším hlas, někdy je puberta těžká záležitost to nejen pro dospívajícího, ale i pro samotné rodiče. Když to student vidí, může se podivovat, ale klidně se ho zeptám, jak to řeší u nich a situaci mu klidně vysvětlím. Víte, oni ty děti jsou všude stejné a nemysleme si, že je to jinde jiné. Jen si můžeme být jisti, že žádný student, který přijíždí na pobyt bude na nás zkoušet svoje pubertální chování. Ono tedy může, ale věřte, že vy tu nejste na jeho převýchovu a můžeme klidně s hostováním skončit a není nutné mít výčitky svědomí.
Změní se rodina?
Tady můžeme říci, že Vy se měnit nemusíte, student je tu od toho, aby poznal, jak to u nás funguje a to, že každý máme jiné zvyky. Na druhou stranu vše má svoje akce a reakce, takže k nějaké změně dojde a nebude to jen to, že k večeři dáte na stůl o jeden talíř na víc. Ochutnáte jinou kuchyni, dozvíte se, jak stolují jinde a co je zvykem na Vánoce a jiné svátky.
Jak najít toho správného studenta, aby ideálně zapadl do rodiny
Když projdeme tohle všechno a řekneme si, že to vyzkoušíme, tak jak najít toho správného studenta, aby 
ideálně zapadl do rodiny. Zrovna nad tím se zamýšlíme i my, a to bychom si mohli říct, že po našich zkušenostech to přeci není problém. Přiznám se, že v úsloví „to přeci není problém“, se mi vybaví seriál Taková normální rodinka. My totiž taky bydlíme s babičkou, ale ta naše nikoho netráví a nepíše detektivky, ale když něco uklidí, tak to nenajdeme ani za rok. Ale to jsem odbočila od úvahy, jak vlastně toho studenta vybereme. I když ono to s tím souvisí. Slýchávám též: „My máme babičku, hostit nemůžeme, ona by to nedala“. No, aby to od Vás nebylo jen alibi, ona to totiž ta naše babi zvládá báječně a vlastně když se jí zeptám, koho by si vybrala, tak je jí to jedno. Řeči neumí, tedy asi by si vzpomněla na ruštinu, ale takových studentů k nám moc nejezdí. Takže z hlediska jazyku jí to je jedno.
Kateřina Rubišarová, hostitelská maminka
Druhý díl článku bude k dispozici zde na webu od 7.3.2017!
