Co říká teorie 1:
Jako hostitelská rodina navážete prostřednictvím studenta intenzivní kontakt s odlišnou kulturou (mnohem více než na dovolené v dané zemi).
Co říká zkušenost:
Je pravda, že si studenti přivezou návyky a zkušenosti ze svého dosavadního života a často jsme se při 
soužití s nimi dostávali do situací, kterým nerozuměli oni nebo my. Někdy se snažíme příčiny různých postojů dohledat, ale často se dobereme jen k závěru „to je kulturní rozdíl“. Kultura v chování lidí hraje jen částečnou roli, nemalý vliv má povaha konkrétního člověka. Proto student, který v jedné rodině ne a ne zapadnout, ve druhé funguje bez problémů. Ale i studenti ze stejné země ve stejné rodině někdy najdou společnou řeč snadno a někdy to prostě nejde. Hovořím z vlastní zkušenosti, kdy sázka na jistotu „vezmeme stejnou zemi jako minule a bude to dobré“ nevyšla a student měnil rodinu. Co platí na 100% je, že kontakt je velmi intenzivní a studenti se členy rodin skutečně stávají. Při ročním každodenním soužití to ani jinak být nemůže.
Co říká teorie 2:
Velmi brzy po příjezdu se "nová dcera nebo syn" zapojí do rodinného života a obohatí ho.
Co říká zkušenost:
To „brzy“ je pokaždé jinak dlouhé. Měli jsme studenty, kteří se bez zábran začali od začátku zapojovat do všeho, co jsme dělali, a studenty, kteří ostýchavě postávali vpovzdálí. S těmi prvními docházelo zpočátku častěji k nedorozuměním, ale byla u toho většinou legrace. Ti druzí obvykle nejdříve napozorovali naše chování a připojili se až pak, takže to bylo klidnější, ale zase nám utekl nějaký čas. K obohacení došlo v každém případě. Minimálně nás otázky na důvod našich běžných činností vedly k zamyšlení, proč něco dělat právě takhle. Opravdu nejednou a opravdu každý z našich studentů mě překvapil nějakou otázkou.
Pokud jde o to, co jsme se o zemích studentů dozvěděli nového, tak to je také různé. Nejvíc překvapení asi přinesly informace ze zemí, o kterých si myslíme, že víme hodně. To, co známe z filmů nebo z televize, se od reality může totiž dost zásadně lišit.
Co říká teorie 3:
Jako hostitelská rodina se také dozvíte mnoho nového sami o sobě.
Co říká zkušenost:
Ano, pro poznání sebe sama a všech členů rodiny je toto neocenitelná zkušenost. Nejlépe se projevily naše povahy ve chvílích, kdy soužití se studentem nebylo úplně idylické. Bylo pak zajímavé vidět, jak se kdo v takové situaci orientuje, jak ji vyhodnocuje a jak reaguje. Také se výborně projevila soudržnost rodiny, když začalo jít od tuhého. Maminky často stěhování studenta berou hodně osobně a pak je podpora ostatních členů rodiny velmi důležitá. Pro mě bylo překvapivé, jak synové, které jsem do té doby vnímala stále jako děti, reagují dospěle a zodpovědně. Tak jsem je do té doby neuměla vidět.
Co říká teorie 4:
Během pobytu studenta u vás v rodině se často vytvoří pevný a dlouholetý vztah.
Co říká zkušenost:
Pevný a dlouholetý vztah je něco, co od hoštění i třeba jen podvědomě očekává snad každý. Když se rok o někoho staráte tak, jak to nejlépe umíte, tak prostě očekáváte, že to ocení a vytvoří si k vám pouto. Toto je možná nejčastější příčina zklamání, které hoštění provází. Někdo pouto k jiné než vlastní rodině vytvořit neumí, někdo nechce, ale je opravdu hodně rodin a hodně studentů, kterým se toto povedlo. My sami máme s mnoha našimi studenty už řadu let přetrvávající vztah, který se rozšířil i na jejich rodiny a musím říct, že je to skvělé. A když se mě někdo ptá, proč to dělám, když za to nic nemám (tím nic chápejme peníze), tak musím přiznat, že právě tohle je hlavní důvod. A to i s tím rizikem, že se to nepovede.
Co říká teorie 5:
Hostitelské rodiny zažijí krásný pocit toho, že mohly výraznou měrou přispět k vývoji studenta a ob
ohatit tak jeho život.
Co říká zkušenost:
Souhlasím. U každého studenta jsme viděli změny, které se udály možná trochu nepozorovaně, ale 
pohledem zpět hodnotím přijíždějícího a odjíždějícího studenta jako dva hodně rozdílné jedince. Je pak příjemné si uvědomit, že i naším působením k této proměně došlo. Samozřejmě, že nemalou roli hraje i vůle studenta k rozvinutí vlastního potenciálu a k přijetí vnějších podnětů a jeho motivy k účasti na programu. Ale bez hostitelského rodinného zázemí, které na něj působí každý den, by mohlo jít o proměnu jen neurčitou a pomíjivou.
Krátce řečeno je hoštění o spoustě zážitků, emocí a zkušeností a rozhodně stojí za to, do toho jít. A když se to náhodou nepovede a student odejde do jiné rodiny, tak přece nejde o život, za rok přiletí další studenti a mezi nimi může být právě ten, který se stane synem nebo dcerou. Ten pocit velké rodiny obepínající celou zeměkouli je skvělý, to mi věřte. Stačí to jen zkusit a pak se uvidí.
