Myslím, že výlet se vydařil a všichni účastníci si ho užili, dokonce i ti nejmenší. Na konci plavby se ozvalo: „Mami můžu jet ještě jednou?“. Tak to musíme začít plánovat další výlet, aby si tyto zážitky mohly rodiny zopakovat i se svými novými dětmi. Letos poprvé se takovéto akce účastnili také rodiny, které hoštění teprve čeká. Zvědavě okukovaly rodiny se svými studenty a pozorovaly jak vše funguje. Skupinka jsme nebyla ani trochu malá, sešlo se nás přes 40 a jsme moc rádi, že jsme mezi námi mohli uvítat i rodiny ze Slovenska. Naše setkání jsme tak okořenili i zahraniční účastí.
Skvělé na tom je, že když teď potkávám rodiny, tak mají ohromné zážitky. Jeden ze zážitků je například, že si rodiny mohly promluvit se studentkou ze Slovenska a myslely si, že je Slovenka. Nakonec se z ní však vyklubala stážistka ze Švýcarska. Mnoho rodin pořád moc
nevěří, že se student naučí náš jazyk a potom jsou mile překvapeni, jak naši studenti umí česky . Zároveň je to pro ně inspirace, protože jsou zvědaví, jak student zapadne do rodiny. Já rodičům pořád říkám, že nesmí dělat rozdíl mezi svými dětmi a studentem, protože děti, ať jsou velké či malé, to můžou nést nelibě a musí vidět, že je to na všechny strany stejné. Ale to jsem trošku odbočila od našeho krásného setkání v Olomouci, i když tohle vše se tam probíralo.
Co nás samotné na plavbě zaujalo bylo i to, že ne všichni pochopili, že dostanou pádla. To byl takový prvotní šok, že to není vyhlídka, ale opravdu rafty, a neděláme si srandu. Každý dostal poučení, jak pádlovat a všichni pod 18 let dostali povinně vesty. Nasedání a rozdělování posádek bylo rychlým
úkonem, každý se přece už těšil na vodu. Plavba byla překrásná a klidná. Počasí jsme měli jak na objednávku, tak jsme se hlídali, abychom se zbytečně nespálili. Každá posádka měla svého kormidelníka, který zachraňoval směr plutí a snažil se nás nasměrovat mezi mostní oblouky. Některé posádky si vyzkoušely i plavbu pozpátku, abychom mohli lépe vychutnávat nádherné výhledy na všechny ty kostelní věže a hradby Olomouce. Pohled to byl úchvatný. Projít si náměstí je známé pro všechny, ale podívat se na vše z druhé strany mělo své vlastní krásné kouzlo.
Vysedání proběhlo v pořádku a nikdo se nám ani moc nenamočil.
Po takové krásné projížďce byl již čas oběda, a tak si každý vychutnal dobroty v restauraci. Tam jsme také počkali na připlutí druhé skupinky, a protože bylo krásné počasí, tak naše první skupinka zatím hrála v parku petang a badminton. Po setkání obou skupinek jsme vyrazili na společnou prohlídku Olomouce.
Po tom všem nastalo hromadné focení a chystání plánu na prohlídku historického centra Olomouce. Proběhlo hlasování, zda se zase nerozdělíme na dvě skupinky, aby ta první dychtící po památkách nebyla zdržována dětmi, které to pojaly jako procházku od zmrzliny ke zmrzlině. Nakonec jsme šli všichni pohromadě a snad u každého kostela či věže jsme našli i tu zmrzlinu. Myslím, že děti z toho měly velký svátek.
Samozřejmě i v průběhu procházky všechny rodiny pořád sdílely a nasávaly atmosféru hoštění. Všichni jsou moc zvědaví, co je 25. srpna vlastně čeká. Proto se nakonec rodiny po procházce rozhodly jít si sednou do některé zahrádky a tam si ještě v klidu u pizzy povykládat. Loučili jsme se se všemi ve večerních hodinách a říkali jsme si, jak se 19. srpna sejdeme a vše si ještě povíme. Termín příjezdů se přeci jen blíží.
