Pamatuješ si na den, kdy sis podal přihlášku na studijní pobyt?
Já si spíš pamatuju na ten měsíční proces toho, jak jsem s rodičema řešil, jestli mám nebo nemám jet. Na 
ten den přesně si bohužel už nepamatuju. O YFU jsem se dozvěděl od rodičů, protože znali někoho v tehdejším představenstvu. V ten měsíc jsme se hodně připravovali na administrativní věci spojené s odjezdem do zahraničí. Řešili jsme například jak moc by byl náročnej návrat do mojí třídy tady na střední škole.
Co tě vedlo k výběru Švýcarska jako tvé hostitelské země?
Na to existuje relativně jednoduchá odpověď. Já jsem měl na výběr mezi Německem a Švýcarskem. A v tý době jsem byl v Německu už hodněkrát, ve Švýcarsku pouze jenom dvakrát. A vždycky mi to tam přišlo zajímavější a hezčí, protože jsem tam byl v horách. Navíc jsem si říkal, že do Německa se dostanu vždycky, že je to za rohem, kdežto Švýcarsko je přeci jenom trochu míň dostupný a je to něco zajímavějšího.
Nebál ses švýcarské němčiny (Schwizerdütsch)?
Musím říct, že ani ne. Nějak jsem neřešil švýcarský dialekt.
Jak velké bylo YFU CZ v době tvého odjezdu?
Celkově v něm bylo asi 6 lidí. Existovalo představenstvo a ředitel. Drtivou většinu věcí jsme řešili s ním, ale některé právě i s představenstvem.
Kolik studentů z ČR odjíždělo ten rok na studijní pobyt do zahraničí?
Na rok jsme odjížděli dva. Já a ještě jedna holka do Německa.
Jak vypadalo vaše PDO?
Sešli jsme se s ředitelem - Martinem Langpaulem - a probrali jsme v detailech jak probíhá ten rok, jak bude
vypadat můj přílet do Švýcarska, co mě tam čeká za aktivity se švýcarskou pobočkou YFU, co můžu očekávat od rodiny a jak to asi bude vypadat v mé škole. Pomohlo mi o to, že Martin byl rovněž na YFU pobytě ve Švýcarsku, takže mi ten rok mohl celkem dobře přiblížit.
Jak tě rodiče podporovali v tvém odjezdu do zahraničí?
Když mi to nabídli, tak jsem ze začátku dost váhal, jestli do toho jít, nebo ne. Protože jsem si říkal, že tady mám nějaký kolektiv lidí kolem sebe, který se mi nechtěl opouštět. Taková ta předodjezdová klasika. Ale na druhou stranu jsem si řekl, že je to nová zkušenost, a že to rozhodně nemůže bejt nic špatnýho. No a vzhledem k tomu, že Švýcarsko je pořád v Evropě, tak mě ujišťoval ten pocit, že “kdyby náhodou se něco stalo”, tak pořád jsem relativně blízko rodině. Na konec jsem byl hodně nadšenej z toho, že jedu a že to pro mě bude absolutně nová zkušenost.
Jak dlouho jsi čekal na přidělení hostitelské rodiny?
Já abych se přiznal, tak jsem se o YFU dozvěděl až po uzávěrce podání přihlášek v řádném termínu. Takže
si pamatuju, že jsem si ji podal až někdy na jaře. No a hostitelskou rodinu jsem dostal zhruba 2 týdny před odletem.
Jaké byly tvé první momenty ve Švýcarsku a s tvoji hostitelskou rodinou?
Byla to velká spousta nových dojmů. Přiletěl jsem do Curychu a byl jsem úplně v jiným světě. Musel jsem jet takovým vláčkem na tamním letišti a nevěděl jsem jak a kde se za něj musí zaplatit. Pak jsem šel přes pasovou kontrolu a tam mě už vítal někdo z kanceláře YFU Švýcarsko. Ten člověk mě pak dovedl k mé hostitelské rodině, kde mě uvítala moje hostitelská maminka a hostitelská ségra. Pak si pamatuju, že jsem usnul v autě okamžitě po tom, co jsme do něj nastoupili. Když jsme přijeli domů, tak mi ukázali můj pokoj, kde jsem měl připravenej takovej malej set švýcarskejch čokoládiček na uvítanou. To bylo skvělý. Nicméně jsem tam zase padnul do postele a spal jsem až do odpoledne, kdy jsme měli velkou večeři s celou rodinou. Pak zhruba asi po prvních třech týdnech ve jsme jeli na diamantovou svatbu mých hostitelských prarodičů, kde jsem měl možnost potkat úplně všechny z mý rodiny. Což bylo asi 80 lidí.
Jaká byla úroveň tvé němčiny před odjezdem a jak rychle jsi se zlepšoval?
Já jsem německy už trochu uměl. Od tý doby, co jsem se přihlásil na pobyt jsem chodil na kurzy tady v 
Prazě. Měl jsem dvě hodiny týdně. Sice toho nebylo moc, zhruba asi 8 lekcí, ale něco jsem se naučil. V prvních dvou měsících jsem nějaké zlepšení nepociťoval, ale pak to šlo rapidně nahoru a po dvou až třech měsících jsem něměl problém s kýmkoliv komunikovat.
Vrátil ses v létě 2007. Co všechno si od té doby dělal pro YFU jako dobrovolník?
Dělal jsem přijímací pohovory pro nové studenty, vařil jsem na seminářích, dělal jsem různé workshopy. Podílel jsem se na organizování PAO (Popříjezdový seminář), MYO (Půlroční seminář - lyžařský kurz) i PDO (Předodjezdový seminář). Byl jsem i na návštěvách potencionálních hostitelských rodin.
Jaký je tvůj nejlepší zážitek spojený s YFU?
To je hodně těžká otázka. Ten nejlepší zážitek je asi to, jak ta moje YFU kulturní výměna kontinuálně 
pokračuje a to, že i teď mám pořád možnost po světě potkávat spoustu skvělejch YFU lidí. Teď třeba o víkendu jsem navštívili jednoho kamaráda - dobrovolníka v Curychu. A to je to, co se mi na YFU líbí, ta komunita a to, že s každou další generací studentů se rozrůstá. A že všichni společně máme takový společný styl života.
Co bys doporučil nynějším středoškolákům, kteří se rozhodou jestli se vydat na pobyt do zahraničí?
Rozhodně ať se toho neboj, ať nemaj strach a ať jedou!
Ondřej, první YFU student z ČR, Švýcarsko 2006/07
