Vše začalo celkem nevinně, když jsem zjistil, že jedna z mých kamarádek bydlí v Německu. Byl jsem 
v prvním ročníku na střední škole a o výměnných pobytech v zahraničí jsem měl jen mlhavou představu. Potom, co mi ona kamarádka vysvětlila jak se do Německa dostala a co to je YFU, jsem se okamžitě začal zajímat jestli bych mohl na rok vyjet taky.
O jednu návštěvu kanceláře YFU a jeden rozhovor s rodiči později bylo rozhodnuto! Školní rok 2010/11 strávím v zahraničí. Tedy v Americe. O jiné zemi jsem tehdy ani nepřemýšlel, Amerika pro mě byla jakýmsi grálem. Zlepším si angličtinu, a konečně zažiju život na té pravé americké High School, říkal jsem si. Pravda, teď bych již nad výběrem země přemýšlel podstatně hlouběji, a Ameriku bych si asi nevybral, ale po bitvě je každý generál. Čistě pro zajímavost – vybral bych si nějakou exotičtější zemi, například Brazílii, Jižní Koreu nebo Estonsko... ale o tom někdy příště!
V polovině srpna 2010 jsem se tedy vydal po trase Praha – Frankfurt – Chicago až do mé cílové destinace –
Atlanty. Pro fanouška letectví bylo už jen přistání na nejfrekventovanšjím letišti na světě velkým zážitkem. To si však nezadalo s tím pocitem, když jsem o pár minut později poprvé potkal svoji nevelkou hostitelskou rodinu – hostmámu Molly a hostbráchu Maxe. Jako jednu z prvních věci mi nabídli plechovku studené Coly (Coca Cola pochází z Atlanty a o Pepsi v této části USA se snad ani nesmí žertovat!), vzali mě na rychloprohlídku atlantského Downtown a můj americký sen mohl začít.
Všichni, kteří si ročním pobytem v zahraničí prošli se se mnou shodnou na tom, že oněch 10 měsíců opravdu uteče jako voda a ačkoliv se to na první pohled nezdá, je výměnný pobyt velmi krátký. Domů do Prahy jsem se vrátil v červnu 2011 a tehdy jsem možná ještě ani netušil, jak moc mi uplynulých 10 měsíců změnilo život.
Pohybovat se v mezinárodním prostředí mi od té doby přišlo jako samozřejmost, ne-li nutnost. I to 
byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se téměř hned po návratu stal dobrovolníkem pro naše YFU. Vítat zahraniční studenty u nás, organizovat pro ně semináře a pozorovat jak se učí česky a jak se sžívají s českou kulturu mě nesmírně obohacovalo a dávalo mému času ten největší smysl. Stejně tak jsem si užíval předávání své zkušenosti ze studia v zahraničí novým studentům, kteří se každý rok vydávali na podobné dobrodružství jako já.
Abych ukojil svoji potřebu zkusit si život v jiné cizí zemi, vydal jsem se během studia na VŠ do polské Poznaně na semestrální pobyt v rámci programu Erasmus. I to byl skvělý zážitek, nicméně velmi odlišný od mého roku v Americe. Středoškolský pobyt je jedinečný právě v tom, že žijete s lokální hostitelskou rodinou, skrze kterou máte možnost poznat život dané země opravdu do hloubky.
Ještě před dokončením vysokoškolského studia v Praze se mi dostalo příležitosti vyzkoušet si život ve 
Francii, jen tak na zkoušku, na semestr... budou to teď v létě již čtyři roky, co žiju v zemi galského kohouta a co každým dnem těžím ze zkušenosti, kterou jsem získal tím, že jsem na střední škole vycestoval na rok do zahraničí. Například když jsem se na přijímacím pohovoru na stáž, která byla povinnou součástí mého zdejšího studia, rozpovídal o mé zkušenosti s YFU a o tom, co vše jsem díky němu zažil (samotný pobyt v USA, organizace seminářů v ČR ale i po Evropě) hned bylo vidět, že jsem získal pomyslné plusové body. A na onu stáž jsem poté byl přijat.
Jak zde již napsal Martin Langpaul, bývalý výkonný ředitel YFU CZ: „Poznávat svět na vlastní kůži je v době svobody povinnost“. A proto si myslím, že každý z vás, kdo si teď čte tento článek, by tu možnost měl zvážit. Odjezdem na studium v zahraničí vám doma nic neuteče, naopak. Po návratu totiž budete mít dvě doma.
Luděk, dobrovolník, USA 2010/11
