Pamatuješ jsi na den, kdy sis podala přihlášku na studijní pobytu s YFU?
Uf, tak na konkrétní den si už asi nepamatuju, ale pamatuju si přesně na ten den, kdy k nám do třídy přišla 
naše němčinářka a řekla “Přišla nám sem nabídka z jedné organizace, takže pokud je tu někdo kdo by měl zájem, například o roční pobyt v Německu…”, takže jsem se tak nesměle doma zeptala rodičů, jestli bych mohla jet. Nejdříve se tvářili, že to nepůjde, že jsou tyto pobyty celkem drahé. Ale nakonec mi řekli, že se nějaký způsob vymyslí a že budu moct jet. Tak jsem se pustila do psaní přihlášky.
Kolik ti bylo v té době?
Patnáct let. Pane jo, to už je dávno (smích)
Proč sis vybrala nakonec Švýcarsko?
V té době nebyla nabídka moc široká. Studenti si mohli vybrat mezi Amerikou, Německem a Švýcarskem. No a já jsem tak nějak počítala s tím, že pojedu do Německa, ale pak jsem o tom víc a víc mluvila s mými rodiči a ty říkali, že ve Švýcarsku je všechno krásné, a že bych spíš měla jet tam. Já jsem s tím souhlasila, protože já jsem opravdu moc chtěla jet studovat do zahraničí a v podstatě mi bylo jedno do jaké konkrétní země pojedu.
Nebála ses švýcarské němčiny?
Já jsem si v té době ani moc nebyla vědoma toho, že švýcarská němčina se liší od té klasické 
/Hochdeutsch/. Ze začátku jsem tedy všechny žádala, aby se mnou mluvili tou klasickou němčinou, ale ke konci jsem dělal přesný opak a už jsem spíš všechny žádala, aby na mě mluvili švýcarskou němčinou, protože jsem se ji naučila. Můj hostitelský táta mi vždycky říkal, že když se naučím klasickou němčinu, tak ta švýcarska k tomu přijde tak nějak automaticky.
Ty jsi jela na pobyt s YFU Slovensko. Byla jsi první studentkou, nebo již před tebou někdo byl na pobytě?
Já jsem jela až během druhého roku, co YFU Slovensko posílalo studenty do zahraničí. Ale z těch předchozích jsem samozřejmě nikoho neznala, protože byli zrovna v cizině, když já jsem se hlásila. Takže nejsem historicky první studentkou, jako třeba Ondra u YFU CZ.
Pamatuješ si kolik v ten stejný rok s tebou ze Slovenska odjíždělo studentů?
Uf, kolik nás mohlo být? Myslím, že asi osm. Pár lidí jelo do Ameriky, pár do Německa, a já jsem byla jediná, kdo jel do Švýcarska.
Pamatuješ jak vypadalo vaše PDO (předodjezdový seminář)?
Jasně! Ten seminář byl super a hrozně mě motivoval a potvrdil moje rozhodnutí, že chci někam odjet. Bylo 
to v jenom středišku poblíž Bratislavy. Takže nejdřív mě čekala cesta s kamarádkami přes celé Slovensko, jeli jsme nějakých šest hodin. Tam byl skvělý kolektiv a hodně mi utkvěla v paměti simulace Albatros. Bylo to opravdu dobře zorganizované, byli tam například i dobrovolníci z Německa, kteří pomáhali zakládat slovenské YFU a opravdu mě to přinutilo zamyslet se nad některými věcmi, nad mými hodnotami a celkově to hodnotím jako skvělé první školení.
Co ti řekli rodiče na tvůj nápad, že chceš odjet na rok do zahraničí?
Na začátku se jim to moc nelíbilo, ale potom mě začli velmi podporovat. Bylo to super, protože mě podporovali i po mém návratu, když jsem začla dělat dobrovolnici, když jsem řekla, že pojedu na stáž do kanceláře YFU Chile a opravdu mi vždy pomáhali se realizovat a dál se vyvíjet.
Jak dlouho jsi čekala na přidělení hostitelské rodiny?
Uf, to je velmi těžké říct. Myslím, že to byly asi dva měsíce. Pamatuju si, že těsně po PDO, které se koná 
vždy v červnu, mi přišly informace o mé hostitelské rodině. Takže jsem se dozvěděla, že budu bydlet nedaleko Curychu, že budu mít hostitelskou sestru a hostitelského bráchu.
Jak vypadal tvůj první den ve Švýcarsku a přivítání s hostitelskou rodinou?
To si pamatuju přesně! Letěli jsme z Vídně ještě s jednou studentkou… aha, takže jsem nebyla samotná, kdo jel ten rok do Švýcarska (smích), a bylo to pro mě velmi emotivní, musela jsem se rozloučit s rodičema, měli jsme se za sebou opět celonoční cestu přes Slovensko. Navíc jsem předtím nikdy nebyla na delší dobu pryč. Pamatuju si, že ten den strašně pršelo. Pak jsme přiletěli do Švýcarska a i tam pršelo a bylo škaredě, ale mě to přišlo jako z pohádky. Na letišti na mě čekala moje hostitelská sestra, měla dokonce připravenou vlajku. Moc se na mě těšila, protože ona rok předtím taky byla na studijním pobytě. Odvezla mě domů – do mého nového domova. Pak jsem se potkala s mými hostitelskými rodiči a bratrem. Všichni mě hrozně silně objali, což pro mě bylo celkem neobvyklé. Hned ze začátku na mně byli všichni velmi milí. Pak jsme si sedli k večeři, já jsem jim předala dárky, které jsem jim přivezla a zbytek večera jsme si povídali, samozřejmě o Švýcarsku a taky o Slovensku.
Jaká byla úroveň Tvé nemčiny před odjezdem do Švýcarska a jak rychle si pozorovala zlepšení?
No, němčinu jsem se učila asi čtyři roky předtím, než jsem odjela do Švýcarska, ale to bylo jenom ve škole.
Tam jsme nikdy nějak plynule nemluvili. Uměla jsem říct nějaké základní fráze, dokonce natolik, že jsem ve Švýcarsku nepotřebovala ani použít angličtinu. A to zlepšení, takové radikální, přišlo po dvou až třech měsících. Co se týče švýcarské němčiny, tak to bylo až někdy později, ale na druhou stranu ji ovládám až doteď.
Jak jsi se dostala k dobrovolnictví u YFU CZ?
Během mého pobytu ve Švýcarsku jsem se zúčastnila mnoho seminářů, na kterých byli všichni YFU studenti a jeden z nich byl Ondra z České republiky. Poté, když už jsem tak nějak tušila, že půjdu studovat do Prahy, tak jsem se s ním spojila a on mi řekl, že se musím zastavit v kanceláři českého YFU. Potkala jsem tedy Martina (ředitel organizace), a ten mi nabídl, co můžu dělat a s čím mohu pomáhat, tak jsem prostě začala a dělala jsem různé věci. Například jsem organizovala Mikulášskou 2008, na kterou přišel nějaký Luděk (smích).
Momentálně to je devět a půl roku od Tvého návratu, co všechno jsi za tu dobu stihla udělat pro YFU jako dobrovonice, nebo stážistka?
Tak toho je opravdu hodně! Byla jsem asi na všech seminářích (PAO, PDO, MYO). Po jisté čase jsem se 
začala zajímat o školení pro dobrovolníky a tak jsem začala být aktivní v European Trainers Network, kde jsem měla možnost se jak zúčastnit několika tréninků, tak je později také vést, organizovat. Byla jsem na stáži ve YFU Chile, poté jsem byla na další stáži v EEE-YFU v Bruselu, kde jsem se věnovala předvším Advocacy and Communications, byla jsem také členkou představenstva českého YFU, členkou představenstva EEE-YFU a získala jsem International Volunteer Award.
Velmi těžká otázka: jaký je Tvůj nejlepší zážitek spojený s YFU?
YES 2013! To byl úplně nejlepší zážitek, protože jsem měla šanci vést tým dobrovolníků, kteří organizovali celý YES a bylo to prostě skvělé.
Jak Ti pomáhá to, že jsi byla na studijním pobytě s YFU v tvém každodenním životě, například v práci?
Hlavně ty zkušenosti, které jsem získala jako dobrovolník mi velmi pomáhají v práci, kterou dělám, což je 
consulting. Naučila jsem se spoustu tzv. soft skills, které mám možnost teď používat. Ať už se to týká organizace, struktury vedení, práce s lidmi, apod. YFU mě naučilo o hodně víc, než jakákoliv škola.
Co bys doporučila nynějším středoškolákům, kteří váhají, jestli mají odjet na studijní pobyt?
Určitě jeďte do země, kde se nemluví anglicky! Angličtinu se naučíte vždy. Ať už později na vysoké škole, sledováním seriálů či filmů, nebo nějakým jiným způsobem, ale ten další jazyk, to je opravdu velká výhra. Zároveň budete mít obrovské množství zážitků a kamarádů z celého světa, takže teď je opravdu třeba tu zkušenost využít naplno.
Veronika, Švýcarsko 2006/07
