"Doma je dobře a svět je velké neklidné místo..."
Sedím na Pražské náplavce na břehu Vltavy a dívám se na své milované rodné město – životem pulsující Prahu. Místo, které je pro mě samozřejmostí, kde se pohybuji denně, mám své přátele a oblíbená místa. Jsem tu ráda, mám svůj klid. Určitě je mnoho lidí, kterým by tohle stačilo ke štěstí. Zavrtěli by hlavou a zůstali doma, protože doma je dobře a svět je velké neklidné místo. Ale mně pořád vrtá hlavou, jaké to je ‚tam dál‘.
"Kam chci jet? A s jakou organizací?"
S tím, že chci jet do zahraničí jsem žila tak nějak od vždycky. Vždy, když jsme jeli na dovolenou, představovala jsem si, jaké by to asi bylo tam žít. Co si asi myslí lidé kolem? Pro mne to byl exotický výlet a
pro ně normální cesta do práce. Fascinovalo mě to. Chtěla jsem být doma jednoduše všude. Vyrůstala jsem s velmi neurčitým snem, že dokončím školu, někam se odstěhuji a prostě tam budu. Postupem času mi začalo docházet, že takhle to asi nefunguje. Že na vlastní pěst se někam odstěhovat je sice možné, ale rozhodně ne tak jednoduché, jak moje malá dětská hlavička dříve myslela. Proto jsem se začala poohlížet po nějakém jiném způsobu, jak se dostat do zahraničí jinak než jako turista. Jako jedna z dokonalých možností se jevil roční studijní pobyt v zahraničí. V poslední době se tento způsob vycestování značně rozmohl, a proto nebylo těžké si o něm cokoliv najít. Všude visely nějaké letáky, na internetu byla spousta stránek o tomto tématu a organizací, zařizujících tyto pobyty bylo moře. A teď přišly ty nejtěžší otázky. Kam chci jet? A s jakou organizací?
"Měla jsem ve třídě YFU studentku z Japonska..."
Člověk je od přírody líná bytost, a tak i já, jakožto každým coulem člověk jsem tyto otázky nechala chvíli ladem. Ležely tam přesně rok. Na konci kvinty se u nás na škole konala přednáška organizace YFU s tématikou studijních pobytů v zahraničí, na které jsem nemohla chybět a přesně této přednášce nejspíše 
vděčím za probuzení z letargie, jelikož jsem se téměř okamžitě rozhodla dát věci do pohybu.Sedla jsem si k počítači a začala pročítat všechny potřebné informace. Zanedlouho jsem již seděla s rodiči u stolu a nadšeně oznamovala, že se chystám poslat předběžnou přihlášku k ročnímu studijnímu pobytu. Naši byli s tím, že chci jet do zahraničí, obeznámeni již dlouho a podporovali mě ve všem, co k tomu vedlo, ovšem teď najednou přišla ona rozhodující chvíle a z planých řečí se začala stávat skutečnost. Samozřejmě nastalo sáhodlouhé kontrolování stránek organizace, zkušeností jiných studentů a tak podobně. Nakonec naše přesvědčil fakt, že jsem v té době měla ve třídě studentku z Japonska, která zde byla na pobytu právě s YFU a evidentně byla stále naživu, ba dokonce se tvářila, že se jí tu i líbí.
"Nervozity mě zbavil dokonale připravený předodjezdový seminíř..."
Přišla na řadu volba země. V tomto případě jsem se již nerozmýšlela dlouho, v naší rodině je Francie srdeční 
záležitostí a nyní je už jasné, že toto postižení mne neminulo. Po odeslání předběžné přihlášky s dopisem o sobě (co tam mám proboha napsat??! Napíšu tam radši úplně ale úplně všechno) následoval pohovor (nebojte! Nebolí to!), poté sáhodlouhé vyplňování fileflow a v mém případě ještě jazykový test z francouzštiny (ten taky nebolel, a dokonce dopadl lépe, než jsem čekala!). Poté už jsem jen čekala a tiše v sobě dusila nervozitu a trochu strachu z nadcházejícího odjezdu. Nervozity a strachu mě ovšem zbavil dokonale připravený předodjezdový seminář, kde jsem potkala spoustu dalších podobně nervózních človíčků, které čeká podobný rok jako mě, a také spoustu dobrovolníků, kteří perfektně splnili svoji úlohu a zodpovězením většiny dotazů, popřípadě povyprávěním své vlastní zkušenosti, z nás tuhle nervozitu (alespoň z větší části) vyhnali.
"Jsem připravená si z roku ve Francii užít každou minutu..."
Teď tu tedy mohu sedět na Pražské náplavce, v klidu komíhat nohama nad vodou a ještě se přesně dva měsíce loučit s Prahou. Čeká mne rok ve Francii (ne už se nebojím, pokud máte potřebu tohoto dotazu jako 90% lidí, kterým jsem tuto informaci předala) a já jsem připravená si z něj užít každou minutu. A co Vy? Už máte vyplněnou přihlášku? :-)
Adéla, Francie 2016/17
