"Přestěhoval jsem do města Saltillo, které se nachází uprostřed pouště ve státě Coahuila..."
Ahoj, po několika měsících se vám zase ozývám z Mexika, abych vám nechal nahlédnout do každodenního
života jednoho normálního výměnného studenta. Za těchto několik měsíců, co jsem tu od mého posledního článku prožil, se toho celkem hodně změnilo… Moje škola, moji kamarádi, moje hostitelská rodina, místo kde žiji a vůbec… celý styl mého života. V polovině ledna jsem totiž měnil hostitelkou rodinu a z Mexico City jsem se přestěhoval asi 900 kilometrů severněji do malého města jménem Saltillo, které má zhruba 700 000 obyvatel a nachází se uprostřed pouště ve státě Coahuila. K této změně mě přivedl hlavně fakt, že ani když jsem (alespoň z počátku) hodně chtěl, na styl života mé první hostitelské rodiny jsem si ani trochu nezvykl, Mexico City jako takové se mi moc nelíbilo a věděl jsem, že jsem do Mexika přijel něco poznat a naučit se, čehož se mi také nedostávalo tak jak jsem chtěl. Mohl bych napsat několik odstavců jen o tom co víc mě k tomu vedlo, ale myslím, že by to byla ztráta času. To podstatné je, že mých pěti a půl měsíců života v Mexico City doopravdy nelituji, naopak si doopravdy cením této příležitosti, zkušeností a zážitků které jsem tam získal a na vše, krom dopravních zácp budu vždy vzpomínat rád.
"Ve třídě máme super kolektiv a celkově mám hodně kamarádů..."
V Saltillu už jsem skoro tři měsíce a řeknu to hned na začátku, je to tu vážně super. V nové rodině mám také
tři sourozence, také dvě sestry a jednoho bratra, tím však všechny podobnosti končí. Život tady je o poznání uvolněnější, praktičtější, plynulejší a na všechna místa tohoto poměrně moderního města se dostaneme za půl hodiny (což je z původních pěti docela rozdíl). Bezpečnost je tu taky na jiné úrovni a tak mě rodiče pouštějí ven naprosto bez problému. V rodině se doopravdy hodně bavíme, především s mými hostitelskými rodiči, protože moji sourozenci mají hodně odlišné aktivity a tak se doma vídáme většinou jen při snídani a občas při večeři. Upřímně, tento článek píši zase celkem na poslední chvíli, tentokrát to však nemá za příčinu prokrastinace, nýbrž množství mých činností, kvůli kterým většinou nestíhám tak polovinu všech věcí které bych chtěl udělat. V týdnu chodím do školy, kvůli parádnímu rozvrhu mi vyučování končí každý den v jednu hodinu, po čemž se normálně bavím s kamarády, učím je hrát frisbee nebo když jsem hodně unavený, jdu domů spát, což se mi poslední dobou stává dost často. Ve škole je celkem nuda, asi každý to zná… V posledním (šestém) semestru střední školy nás učí jen filosofii, logiku, něco co se jmenuje výukové systémy v zahraničí, etiku a hodnoty a vlastně asi nic pro mě zajímavého. Žádné přírodní vědy ani žádné cizí jazyky, které by byly dle mého názoru o moc přínosnější. Ve třídě máme super kolektiv a celkově mám hodně kamarádů. Ve škole jsem celkem populární a ještě pořád se najdou lidé, které jsem nikdy předtím neviděl, kteří se mě třeba jdou zeptat, jestli bych se s nimi nechtěl chvíli bavit nebo se se mnou jen chtějí vyfotit.
"Týdně najezdím od 200 do 350 km..."
Taky se přiznám že tady v Mexiku jím o hodně víc než jsem byl zvyklý… Hodně snídám, do školy si nesu 
sendvič, banán nebo jahody, potom si ještě koupím burrito a když přijdu ze školy domů (obvykle pěšky, což mi zabere asi 15 minut) tak zase jím. Potom mám chvíli odpočinku, při které se většinou s tátou vydám vyzvednout sourozence ze školy. Počasí tady je většinu dní doopravdy nádherné a tak občas jedu na kolo ještě před mým tréninkem, který mám denně od šesti do osmi, v úterý a čtvrtek ještě jdu na hodinu na spinning a tak se vracím kolem čtvrt na deset. Trénuji s jedním poměrně dobrým týmem, každý den jezdíme do noci po dálnici s doprovodným vozidlem a většinou je nás kolem patnácti. V sobotu ráno máme delší vyjížďku a každou neděli mám závod. Týdně tedy najezdím od 200 do 350 km a je to jedna z aktivit, která mě tady nejvíce baví. V pátek v noci chodím ven s kamarády ze školy, grilujeme nebo zajdeme do klubu. V sobotu dopoledne buďto trénuji nebo jedem s rodinou navštívit nějaké zajímavé místo. Ukazují mi doopravdy zajímavá místa v okolí, často fotím na můj analogový foťák (ano, i proto nemám žádné pěkné digitální fotky) a když není nedělní závod moc důležitý, tak jdu v sobotu večer do kina nebo zase na nějakou oslavu. V neděli po závodě většinou pomáhám doma s úklidem, jedeme nakupovat na celý týden, potom jedeme navštívit příbuzné a většinou dvakrát do měsíce si vyjdeme s kamarády z YFU kteří žijí ve stejném městě (konkrétně jsou z Kanady, Německa a Francie). Mám tedy můj týdenní plán dostatečně plný a myslím že i zajímavý. S kamarády z Česka si píši doopravdy zřídka a s rodinou si volám průměrně hodinu, jednou měsíčně.
"Španělsky se domluvím už celkem dobře..."
Nakonec bych ještě mohl odpovědět na dvě často kladené otázky: ,,Už umíš Španělsky?“ a ,,Stýská se ti po
Česku..?“ Hmm… Myslím že španělsky už se domluvím celkem dobře, rád si popovídám o všem a i když moje slovní zásoba by pořád chtěla rozšířit, většina lidí mi už říká že mluvím plynule. A upřímně, po domově se mi trochu stýskalo v den mých narozenin, jinak o tom vůbec nepřemýšlím, nechci si tím motat hlavu a ani na to nemám čas. Teď jsem v Mexiku a chci si to tu užít jak to jen jde dokud jsem tady, protože jak už jsem psal minule, čas výměnného studenta letí rychleji než normálně, což mi ostatně potvrdili všichni kamarádi z YFU se kterými jsem se setkal na úžasném pololetním semináři v San Luis Potosí.
Pavel, Mexiko 2016/17
