Zdravím ze Švýcarska! Moje výměna zde se bohužel už nezadržitelně řítí ke svému konci, a proto jsem se rozhodla, že vám sepíšu některé mé dojmy a zážitky z výměny. Jednoznačně mezi ně patří skoro měsíční lyžování ve švýcarských Alpách. Měla jsem obrovské štěstí, protože moje hostitelská rodina má chatu v Alpách, a tak jsme tam strávili dva týdny Vánoc, Velikonoce a dvoutýdenní lyžařské prázdniny (prázdnin je tu přes rok obecně mnohem víc než v Česku). Navíc napadlo tento rok neskutečně moc sněhu, což náladě a lyžování jen prospělo (tedy když jsem zrovna nemusela odhrabovat naši chatu, abychom se dovnitř vůbec dostali).
Před dvěma týdny jsem byla s rodinou na cyklovýletě po kantonu Ticino – kanton na jihu Švýcarska, kde žije většina italsky mluvících Švýcarů. Počasí vyšlo lépe než jsme očekávali, a tak se z toho vyklubalo spoustu koupání, výšlap na horu poblíž městečka Locarno a spoustu zmrzliny. A taky vtipné situace spojené s naší neznalostí italštiny.
Co je na Švýcarsku naprosto dokonalé jsou vlaky. Veškerá hromadná doprava je propojená, takže si prostě koupíte jízdenku z místa A do místa B, a v daný den prostě jedete. Pro mnoho Švýcarů, mou rodinu nevyjímaje, je to dopravní prostředek číslo jedna. A zatím jsem nezažila, že by mělo něco zpoždění více než pět minut. Tato „dokonalost“ se ale odráží na ceně, i se všemi možnými slevami je to pořád celkem dost. Ale tím je přece Švýcarsko vyhlášené.
Už někdy před Vánoci jsem zvládla i obtíže švýcarských dialektů, kterým jsem se na začátku vyhýbala jak jen to šlo, ale teď musím spolužákům několikrát připomínat, že už se mnou „Hochdeutsch“ mluvit nemusí. Tím se dostávám k mojí třídě, za kterou jsem fakt ráda, protože jsou to úžasní lidé (i když taky trochu blázni) a všichni se navzájem podporují – možná s tím má co do činění i fakt, že tam máme jen dva kluky. Ve Švýcarsku si studenti gymnázií volí profil, což je něco jako zaměření. Na výběr jsou přírodní vědy, jazyk, společenské vědy a další, já jsem dostala profil Musik, tedy hudba. Což je skvělé, jelikož mám ve škole hodiny flétny a dostala jsem se do kapely, kde jsem potkala spoustu skvělých lidí.
Také jsem procestovala spoustu měst, poznala místní zvyky jako Zibelemärit v Bernu, nebo Fastnacht (karneval) v Luzernu. Taky jsem byla na několika seminářích a akcích od YFU, jsme tu skvělá parta studentů, a s těmi kteří bydlí kousek ode mě se vídám jak často to jen jde.
Je to opravdu zážitek na celý život a já jsem proto neskutečně vděčná svým rodičům, že mi tuto šanci umožnili, a taky YFU za skvělou organizaci toho všeho. Jediná věc, ze které mám strach, je všechno to tady opustit. Ale i to je součástí a já jsem si jistá, že se sem ještě mnohokrát vrátím.
