Proč jsem se rozhodla jet do České republiky?
Více méně jsem se rozhodla dost spontánně, když jsem si o Česku četla na stránkách německé pobočky YFU. A tak jsem ji řekla: proč ne? Nebylo to moje první přání, ale jsem nakonec ráda, že se mi splnilo. Jednou bych chtěla umět všechny jazyky na světě, takže jsem se prostřednictvím češtiny chtěla naučit základy slovanských jazyků. Poté, co jsem se dozvěděla, že pojedu právě sem, začala jsem se zajímat taky o místní kulturu.
Když jsem rodičům řekla, že chci jet na rok do zahraničí, byli překvapení. Vždycky jsem byla dítě, které chtělo do konce života bydlet s maminkou a tatínkem. Když jsem přespávala u kamarádek, asi do deseti let jsem večer plakala, protože se mi stýskalo. Nakonec mě ale rodiče pustili a já jsem v srpnu s nadšením odjela do České republiky.
Moje obavy a očekávání
Neměla jsem od svého pobytu velká očekávání, protože mi všichni říkali, že to bude úplně jiné, než si myslím. Přesto jsem tak trochu předpokládala, že všichni budou rozumět a mluvit anglicky, ale v tom jsem se pletla. Ve skutečnosti se mnou moc lidí anglicky mluvit nechce a moji čeští spolužáci k mému překvapení často mluví lépe německy než anglicky.
Jako každý jiný výměnný student jsem měla před příjezdem strach. Sdílím tu pokoj se svou třináctiletou 
hostitelskou sestrou a na začátku jsem se bála, že mi bude chybět soukromí. Nakonec se ukázalo, že si skvěle rozumíme a dokonce nemůžu usnout, když je někde pryč a já jsem v pokoji sama. Jen mě občas překvapuje, když ještě po desáté večer dělá úkoly – to já už většinou chodím spát. Ale jak už jsem psala, zvykly jsme si na sebe.
Můj první den v Česku
Můj první opravdový den v České republice byl pátek, takže moji hostitelští rodiče museli pracovat. Hostitelský bratr mi uvařil oběd, který jsme snědli spolu se sestrou. Večeřeli jsme už všichni společně a večer jsme šli na soutěž hasičů, kde jsme o půlnoci viděli i ohňostroje. Taky jsem tam poprvé ochutnala kofolu!
Změny a stýskání
V České republice jsem tři měsíce. Zatím na sobě nepozoruju žádné velké změny, ale kamarádka z Německa mi nedávno řekla, že působím dospělejší. Od té doby, co jsem v Česku, jsem začala víc přemýšlet o budoucnosti – I když bych nemusela, protože mě v Německu čekají ještě čtyři roky ve škole. Už teď si tady ale dělám kamarády z celého světa mezi ostatními výměnnými studenty a vím, že tyhle vztahy mi vydrží na celý život.
Výměnu v České republice bych doporučila každému, kdo touží po něčem jiném a nebojí se jazyka. Nedělejte ale stejnou chybu jako já a naučte se aspoň základy češtiny před příjezdem, abyste si ušetřili počáteční stres.
Přiznávám, chybí mi moře a můj pes a samozřejmě rodina i kamarádi, ale s nimi si můžu zavolat. Slyšet svého psa v telefonu mi vážně moc nepomáhá… Zpátky do Německa se těším, ale mám před sebou ještě dlouhou cestu a věřím, že stejně jako tam se někdy v budoucnu budu těšit i sem.
Luisa, Česká republika 2019/20
