Jak se slaví Vánoce ve Švýcarsku?
Tak různě. U nás v ČR máme Štědrý den, na který si večer dáváme dárky. Tady to záleží ma rodině - někde si je dávají čtyřiadvacátého, jinde pětadvacátého, a jelikož je tu hodně přistěhovalců, jsou i tací, kteří Vánoce neslaví vůbec. Například, když jsme při francouzštině měli psát o svých vánočních vzpomínkách z dětství, tak se učitelka zeptala, kdo neslaví Vánoce a asi dva lidé zvedli ruku. Uvědomila jsem si, že mě by asi vůbec nenapadlo se zeptat, protože u nás by se to jen tak nestalo.
S mojí hostitelskou rodinou jsme si dárky dávali čtyřiadvacátého (prý výjimečně, protože moje host sestra druhý den odjížděla se svým přítelem do JARu). Překvapilo mě, jak brzy jsme si je dávali - už někdy okolo páté odpoledne. A také, že přitom byla celou dobu puštěná televize. Měli jsme hezký stromeček, pod kterým byl krásný a obrovský Betlém, který naaranžovala má host sestra a jehož postavičky kdysi ušila moje host máma. Musím říci, že v Česku se dárků dává mnohem víc. Každý zpod stromečku vyndal dárek, který tam sám dal a předal ho tomu, komu byl určený. Brzy tam zbyly jen dárky pro mě, které jsem dostala z ČR. Ty jsem si sama rozbalila a pak jsem se šla převléci - na večeři jsme totiž jeli k hostitelské babičce.
Na večeři bylo hodně lidí - host babička, strýc, bratranci, teta, která je z Maroka, a její sourozenci. Přišlo mi zvláštní, že švýcarská a marocká část rodiny se spolu bavily jen pramálo...
K jídlu bylo fondue chinoise - maso připravované v oleji či bujónu přímo na stole. Já jsem měla, jako jediná vegetariánka, falafel. Jako moučník byl tradiční vánoční dezert frankofonních zemí, bûche de Noël - vánoční poleno. To jsme připravovaly dopoledne s mojí host mámou a sestrou a byla to dost sranda. První těsto se totiž vůbec nepovedlo a muselo se udělat znovu. Byla to v podstatě piškotová roláda s ohromnou spoustou máslového krému - když jsem viděla, jaká strašná spousta margarínu v něm je, přešla mě na to chuť... Roláda se krémem i potřela a odříznuté kraje vytvořily suky navrchu, takže to vypadalo vážně jako poleno. Ještě se udělaly vidličkou drážky připomínající kůru a "poleno" se dozdobilo marcipánovými dekoracemi. Vypadalo to krásně. Říkali mi, jak je to dobré, ale mně to přišlo stejně soisr hezké než nějak úžasně dobré (asi proto, že jsem věděla, co je v tom krému ;)).
Na Boží hod i na Štěpána jsme měli sváteční oběd - pokaždé s jinou částí rodiny. Všem chutnalo cukroví, které pečeme každý rok u nás doma a které jsem tady tentokrát upekla se svojí švýcarskou spolužačkou (teď mám od několika lidí za úkol přeložit recept do francouzštiny). A také nám nějaké poslala moje máma, takže cukroví bylo především české.
Mé švýcarské Vánoce byly dost jiné než ty české - jedním z největších zážitků pro mě bylo dělat ten tradiční vánoční moučník, jehož fotku jsem znala z učebnice francouzštiny.
