"S radostí mohu říct, že mě do své rodiny přijali jako vlastní..."
Přesně v půlce srpna jsem plna obav nasedla do letadla a vydala se na výměnný pobyt do města na 
jihozápadě Michiganu. Ten divný pocit nejistoty si asi budu pamatovat navždy. Nechtěla jsem opustit moji rodinu a kamarády, ale zároveň jsem se už nemohla dočkat na nové zážitky s hostitelskou rodinou. Dnes, po téměř 5 měsících strávených ve zcela jiné zemi a kultuře, mohu říct, že nejistota a obavy stály za to. Než jsem vystoupila z posledního letadla, byla jsem nervózní z toho, že si s rodinou nebudeme mít co říct, že v autě bude ticho a že moje angličtina není na dostatečné úrovni. Všechno, především to ticho, ale okamžitě vyvrátila má šestiletá hostitelská sestra, která je ta nejupovídanější a nejhlasitější holka, kterou jsem kdy potkala. A hostitelští rodiče? Ti jsou mým vlastním dost podobní, takže si máme vždy o čem povídat. Také jsou akční a neustále vymýšlejí nějaký program, abychom se nenudili. S radostí mohu říct, že mě do své rodiny přijali jako vlastní.
"Musela jsem se pousmát nad rozdílem mé angličtiny po 4 měsících..."
Školní systém je zde o hodně jiný než v ČR. Mám 6 předmětů a stejný rozvrh každý den. Navíc každá 
hodina trvá 60 minut, takže po několika týdnech mi to už přišlo dlouhé a stereotypní. Na druhou stranu mi ale vyhovuje více, než školní dny v Čechách. Máme čas na opakování před testy, na opravu testů a celkově o hodině stihneme probrat více. Angličtinu mám s maturitním ročníkem, proto je pro mě tím nejtěžším předmětem. Když mi učitel poprvé podal knížku se slovy: „Musíš ji přečíst, napsat esej a na závěr říct 5-ti minutovou prezentaci. Máš na to necelý měsíc.“, tak se mi chtělo brečet. Nedokázala jsem si to představit, protože moje angličtina “nebyla dostatečně dobrá“. S malou pomocí překladače a mé hostitelské mamky jsem to ale všechno zvládla a řekla mou první prezentaci před třídou amerických teenagerů. Nedávno jsem našla nahrávku, kde jsem si tuto prezentaci nacvičovala a musela jsem se pousmát nad rozdílem mé angličtiny jen po 4 měsících. Také pro mě úkoly tohoto typu již nejsou tak “nemožné” a stresující.
"Nemějte z ničeho strach..."
Z toho vyplývá jediné. Nemějte z ničeho strach! Nic není tak hrozné, jak to vypadá. S rodinou si mám co 
říct od prvního momentu a spolužáci mě mezi sebe přijali i přes mou první prezentaci s nedokonalou angličtinou.
Tereza, USA 2016/17
