Dnes to jsou přesně tři měsíce, co jsem se ocitla na letišti v Johannesburgu a před sebou jsem měla celý rok v nové a neznámé zemi. Zpětně teď s mojí host rodinou vzpomínáme na mé první dojmy po příletu a jen se smějem... Byla jsem totiž úplně mimo - ze všeho! Z Čech jsem přijela vystresovaná ze všech těch řečí, jak je v Africe ohromně vysoká kriminalita a jak mě tam hned někdo okrade, takže jsem byla hned jak ostříž. Všechny svoje tašky jsem pevně svírala v rukou a na každýho člověka kolem mě jsem se koukala jako na potencionálního zloděje nebo násilníka. Přitom to není vůbec tak hrozný. Musíte tu být sice víc opatrní než v Čechách, ale já se tu zatím ani jednou necítila v ohrožení.
Žiju s bílou Afrikaans rodinou, kteří mezi sebou mluví skoro pořád afrikánsky. Ten jazyk se jen velmi pomalu učím, ale už aspoň umím volat na psy a začínam i velmi malinko rozumět, o čem se tak baví. Jsem ohromně vděčná za moji hostitelskou rodinu! Ikdyž mám trochu starší rodiče, rozhodně v domě není nuda. Žije s nimi totiž jejich 6letý vnuk a každý den nás navštěvuje jeho máma, která je pro mě jako starší sestra ale i jako nejlepší kámoška. Moje host máma mě učí šít, vaříme spolu, hrajeme hry, koukáme na filmy a hlavně skoro pořád jíme! Jihoafričani milují maso a braai (podobný našemu barbecue) a já už ochutnala snad všechny jejich tradiční jídla jako třeba pap and wors nebo potjie.
Velkou změnou byla škola. Škola tu začíná v půlce ledna a končí na konci listopadu, takže já už před týdnem dopsala final exams a zítra mám už jen last assembly a poslední den před letníma prázdninama. Do školy chodíte v uniformě, která se tu bere dost vážně. Pokud máte na sobě školní uniformu i mimo školu, nesmíte udělat žádný přestupek, protože byste tím mohli udělat špatné jméno své škole. Na uniformu jsem si už celkem zvykla a nakonec mi to i vyhovuje, protože tu stejně nemám tolik oblečení jako v Praze a je to jednodušší, když každý ráno nemusíte hodiny přemýšlet nad tím, co si vezmete. A navíc všichni vypadají stejně. Do školy se holky nesmí líčit, vlasy musí mít pořád sepnutý a mobil ve škole neexistuje.
Bydlím ve městě Ladysmith, což je poměrně dost malé městečko. Občas mi tu chybí takový ten městský život, jako mám v Praze. Nic jako MHD v mým městě není, takže kamkoliv potřebuju, mě musí zavést moji host parents. Skoro všichni se tu nějak znají a všude to máte autem tak 5 minut.
Hrozně si tu užívám tu rozmanitost všech kultur! Slavila jsem s moji indickou kamarádkou indické Vánoce a Nový rok Diwali. Moji Zulu kamarádi mi vysvětlovali různé jejich zvyky v jejich kultuře. A do toho se s mojí sestrou vždy dlouze bavíme o historii Jihoafrické republiky a o jejich Búrské kultuře.
Lidé tu sice nežijí doslova mezi lvy a opicemi, jak si spousta lidí myslí, ale i tak je to pro někoho z České republiky ohromná změna a velký zážitek. Přes silnici tu běhají surikaty, krávy, antilopy, někdy i opice a ve výbězích u silnic se pasou zebry, osli nebo pštrosi. I tak ale výměnný rok rozhodně není vždy jen růžový. Chybí vám domov tak jako tak. Ale určitě to všechno stojí za to, protože vás to neskutečně obohatí! A nejlepší lék na homesickness je keep yourself busy a nebát se zkusit co nejvíc nových věcí a aktivit! Takže neváhej a vyraž taky!
