Příroda
Pravděpodobně důvod číslo jedna, proč se sem na sever vůbec jezdí. Příroda je tu velice… invazivní – do té míry, že nám prakticky uprostřed města ojídají kytky na zahradě jeleni. A do lesa, který by si nezadal s Beskydami, je to z centra třetího největšího norského města slabých dvacet minut autobusem.
Velké vzdálenosti
K babičce hodina cesty autem a do hlavního města ani ne dvě? Zapomeňte. Jenom z Trondheimu, kde bydlím, je to do Osla skoro pět set kilometrů a vydáte-li se na sever, jsou vzdálenosti ještě úctyhodnější. Na druhou stranu, když už sedíte těch sedm hodin ve vlaku, máte aspoň dost času na obdivování všech těch norských kopečků, údolí a fjordů.
Světlo
To je tady tak trochu extrémní záležitost. V zimě je ho v lepším případě pár hodin – a pokud máte tu smůlu, že se vyskytujete na úplném severu, žijete zkrátka pár měsíců potmě. Počkáte-li si ovšem do jara, najednou si i o půlnoci můžete klidně číst bez baterky a musíte dávat pozor, abyste vůbec šli spát.
Brunost
V překladu „hnědý sýr“. Obsahuje zkaramelizovaný mléčný cukr, díky němuž má výrazně nasládlou chuť. A díky té je zase takovou „love it or hate it“ záležitostí. Plno lidí mi tvrdilo, že ho nesnáší, já si naopak nedokážu představit, že se bez něj budu muset doma obejít.
Lidé
Norové jsou obecně vzato takoví milí praktičtí horalové. Musíte s nimi strávit nějaký čas, abyste to opravdu 
ocenili, pak ale dokážou být neuvěřitelně přátelští a nápomocní. A v obchodech se na vás usmívají – vrcholem mého úžasu bylo, když jsem si ve školní kantýně kupovala jablko a byla jsem dotázána, jakou chci barvu.
Jazyk
Po gramatické stránce není norština zas takový hlavolam. Je tu ovšem jedna kouzelná věc, která vám studium výrazně zkomplikuje – dialekty. Díky členitému pobřeží žili Norové dlouho v izolovaných komunitách a tak se stalo, že si každý mluví - a občas i píše, jelikož norština má hned dvě oficiální psané podoby - trošku jinak. V mojí hostitelské rodině se tak míchá nářečí z Osla, z Tromsø (severní Norsko) a z Trondheimu, a občas je to vážně zajímavé.
Sporty
Norové se údajně rodí s běžkami na nohou. Vzhledem k tomu, že když poprvé napadl sníh, vyrazila na ně dobrá polovina Trondheimu, asi na tom něco bude. V mezičase je tu pak populární házená a fotbal. A když konečně roztaje sníh a rozmrznou cesty, vytáhnou se kola – a jezdí na nich tolik lidí, že spíš než sport je to regulérní dopravní prostředek.
Velikonoce
Neboli „påske“. Šmigrust tu sice nevedou, ale pár pěkných tradic taky mají. Třeba detektivní příběhy, kterých je o Velikonocích plné rádio, televize, knihkupectví a dokonce i krabice od mléka. Hodně Norů taky o 
velikonočních prázdninách vyrazí na hory, s čímž souvisí další bod…
Chataření
Místy možná trochu divočejší, než na co je našinec zvyklý – moje hostitelská rodina například nemá na chatě elektřinu, na záchod se chodí do kadibudky a pro vodu do potoka. Ale strávit Velikonoce prakticky na samotě v lese, přes den pobíhat na běžkách po horách a večer se hřát s knihou u krbu je údajně jedna z nejnorštějších činností, jaké vůbec lze provozovat.
17.máj
Neboli „grunnlovsdag“, den sepsání norské ústavy. Stalo se tak roku 1814, po několika staletích v područí Dánska, a na úplnou nezávist si Norové museli počkat až do roku 1905. Ale stejně tenhle den slaví jako státní svátek. A doopravdy slaví – ženy nosí kroje, ve městech se konají průvody a nejrůznější akce pro děti a všude, ale úplně všude visí norské vlajky.
Na závěr
Mohla bych klidně pokračovat i bodem jedenáct (až milion), ale věřím, že už jsem vás dostatečně přesvědčila. Zkrátka a dobře, pokud uvažujete nad výměnným pobytem a nevíte kam, jet mrznout do Norska je rozhodně skvělý nápad!
Helena, Norsko 2016 
