"Poslední půlrok byl pro mě neuvěřitelně intenzivní. Plný učení se a poznávání..."
Už je to více než 5 měsíců od té chvíle, co jsem přiletěl do Montevidea. Bez kufru, ve kterém jsem měl téměř
všechny své věci. Ztratil se kvůli 11 hodinovému zpoždění našeho letu do Sao Paula, naštěstí ale dorazil o 3 dny později. Byl jsem unavený z cesty, strašně nervózní a neuvěřitelně natěšený na všechny nové věci. Španělsky jsem dal dohromady sotva půl věty a o Uruguayi jsem toho vlastně zase tolik nevěděl. V době psaní tohoto článku právě začínám druhou polovinu svého pobytu zde. Poslední půlrok byl pro mě neuvěřitelně intenzivní. Byl náročný, musel jsem nesčetněkrát vystoupit ze své komfortní zóny. Zažil jsem pár těžkých chvil. Chvil neporozumění, nedorozumění, stesku, trochu beznaděje a spoustu únavy. Pozitiva ale rozhodně převážila všechna negativa. Tento půlrok byl plný chvil pochopení, radosti, sounáležitosti, obdivu a respektu. Ze všeho nejvíc byl pro mě ale plný učení se a poznávání.
"Nemám nové akademické znalosti, ale získal jsem spoustu zkušeností, které jsou mnohem cennější..."
Vydat se na opačný konec světa znamenalo potlačit většinu toho, co jsem považoval za “normální”. A naučit 
se to znovu od začátku. Všechno. Naučit se nový jazyk, kterým jsem předtím vůbec nemluvil, začít mu rozumět, začít ho používat. Opravdu poznat odlišnou kulturu a národnost, porozumět jí a začít se cítit její součástí. Poznat nové tradice, vyzkoušet nová jídla a naučit se je vařit. Naučil jsem se tolik nových věcí, jako za posledních pár let na české škole dohromady. Nemám nové akademické znalosti, ale získal jsem spoustu zkušeností, které jsou pro mě mnohem cennější. Aby tento článek nebyl ale jen pouhým pokusem o vysvětlení exchange, podělím se i o nějaké osobní zážitky a pokusím se popsat alespoň nějaké rozdíl mezi Českem a Uruguayí.
"Moje hostitelská rodina má české kořeny. Jejich praděda sem emigroval v roce 1914..."
Bydlím v malém 17 tisícovém městě Dolores, což je pro mě oproti Praze velká změna. Všude se dostanu 
pěšky do 10 minut, každý se tu zná s každým a všichni chodí do stejné školy. Před příjezdem jsem byl hodně nervózní, jestli se budeme mít s rodinou o čem (a jak) bavit. Naštěstí jsme si výborně sedli, brácha se sestrou umí anglicky, takže mi ze začátku hodně pomáhali. Má rodina je původem z Evropy. Ne však z Itálie, Francie či Německa jako většina Uruguayců. Mají české kořeny, jejich praděda sem emigroval v roce 1914. Ve škole jsou na mě všichni milí, snaží se mi vše vysvětlit. Úžasný byl můj první školní den - spolužáci přinesli občerstvení a celý den jsme si místo učení povídali.
"Školu mám vždy odpoledne, tak si můžu v klidu přispat..."
Jedna z nejlepších věcí, co jsem tu zažil, byla určitě Fiesta de la primavera, čili oslavy jara. Je to tři dny trvající slavnost, která vrcholí průvodem, který protančí skrz město. Každý ročník školy má své vlastní téma, nacvičování a příprava nám zabrala přes dva měsíce, ale výsledek stál určitě za to. Byl to zážitek na který jen tak nezapomenu. Velmi odlišná je nátura a temperament lidí. Jsou už od prvního momentu velmi otevření, vřelí a přátelští napříč všemi věkovými kategoriemi i postavením ve společnosti. Například atmosféra ve škole vypadá úplně jinak. Žáci mají s učiteli mnohem rovnocennější a přátelštější vztah a není neobvyklé, že se ještě 15 minut po začátku hodiny bavíme o tom, co kdo dělal o víkendu. A školu mám odpoledne, takže si můžu vždycky v klidu přispat.
"Téměř žádné jídlo se tu neobejde bez masa. V 80% případů hovězího..."
Sport číslo jedna je zde fotbal. Hned poté, co jsem přijel, jsem si nutně musel vybrat svůj oblíbený tým, a 
zatím neuběhl jediný týden bez toho, abych si nevyslechl alespoň dvě půlhodinové debaty o fotbale. A když hraje Uruguay, fandí naprosto celá země. Co se jídla týče, téměř žádné se tu neobejde bez masa, v 80 procentech případů hovězího. Na jednoho člověka tu připadají asi 3,5 krávy. Důležitý národní zvyk je nápoj maté. Zvláštní, silný druh čaje se pije kovovým brčkem z nádoby tykvovitého tvaru. Sdílí se vždy s přáteli a rodinou, celé to připomíná jakýsi rituál. Doufám, že jsem vám v tomto článku alespoň trochu přiblížil, jaké je to být exchange studentem v Uruguayi. Pro mě je to velké dobrodružství a obrovská zkušenost. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mi toto umožnili a pokud zvažujete, jestli se také někam vydat - neváhejte, určitě nebudete litovat.
Honza, Uruguay 2016/17
