"Utíká to hrozně rychle..."

"Utíká to hrozně rychle..."
Datum:
Hey, Michal is here!!!
V následujícím článku Vám přiblížím, jak se mi žije ve zcela nové zemi. 
 
První nervy ještě před odletem
Začal bych takovou menší radou pro lidi jedoucí do USA nebo někam do země, kam potřebujete vízum. Není úplně ideální si ho zařizovat v pátek, když v úterý máte odlétat. Větší nervy jsem asi ještě v životě neměl. Všichni okolo Vás se ptají: "Proč jsi si to nezařídil dřív?" A tak. Abych Vám ještě přiblížil tu situaci o svojí rodině a o mém přímém umístění - vše jsem se dozvěděl v půlce července. Vízum jsem začal zařizovat 18.srpna a 22.srpna jsem měl odlétat. No aspoň poučení do života: nenechávat věci na poslední chvíli. No nicméně navzdory všem těm zbytečným nervům jsem se rozloučil doma se svojí rodinou, přítelkyní a opustil Českou republiku hodně brzo ráno okolo 6 hodiny.

IMG_6028

Další nervy na sebe nenechaly dlouho čekat
Do Frankfurtu jsem přiletěl chvilku po 7 a do Detroitu jsem měl odlétat okolo 10 hodiny. Měl jsem na letišti skoro 3 hodiny volna. Došel jsem si v klidu na snídani a poseděl si 2 hodiny u terminálu. V 9:50 mi bylo divný, že jsme ještě pořád nemohli do letadla. Tak jsem se došel zeptat letecký společnosti, jestli je ten terminál stejný nebo jestli ho změnili. Dozvěděl jsem se, že terminál, kde mám být je na úplně druhý straně, protože to přendali asi 15 minut před odletem.
 
Příjezd do "nejlepšího" státu světa
Hned po příletu na mě čekala Sam s Jean (sestra a babička). Přivítali mě velice vřele. Byl jsem strašně zničenej. Není nic hezkýho, když měříte přes 190 cm a musíte sedět v letadle v jedný a tý samy pozici 8 hodin letu. Dorazili jsme do Clintonu. Je to malé městečko ve státě Michigan. Žije zde 2500 obyvatel, takže na USA pidiměstečko. Ovšem s bohatou historií plné kultury. Každý tady zná každého.
 
Přivítání doma
IMG_6025Vcházím do dveří a ocitám se v kuchyni. Dostal jsem se do naprosto typické americké rodinky. Chaos je tady na denním pořádku, ale je to skvělý, mnohem lepší než mít doma všude naklizeno. Jako první mě přivítala smečka 4 psů (Mac, Grace, Cooper a Makanui). Kina (Mamka) zrovna připravovala věci na večeři. Hned jak jsi mě všimla všeho nechala, objala mě a řekla, že se mám chovat jako doma. Moje první jídlo tady byly knedlíky s omáčkou a masem. Kina dělala knedlíky poprvé, ale fakt se jí povedly, je to skvělá kuchařka.
 
Rodina 
Kina (Mamka). Popsal bych jí jako typickou americkou mamku. Co si myslí, to řekne. Úžasně, ale opravdu úžasně vaří. Cokoliv s ní potřebuju probrat, cokoliv vyslechne a poradí. Má takovou domácí školku, každy všední den je tady okolo 10-14 dětí.
Trevor (brácha). Máme toho spoustu společného. Oba rádi hrajeme hry na PSku, milujem jídlo, americkej fotbal. Máme k sobě asi nejblíž ze všech členů rodiny.
Jordan (sestra). Jejími koníčky jsou cross country a soccer, takže se doma moc nezdržuje, to máme společné. Nechápe matiku, takže všechno co se týká matiky jde v rodině přes mě.
Mike (táta). Je strašně fajn. Hodně pracuje, takže ho vidím doma opravdu jenom výjimečně. Živí se jako dispatcher u 911 a lítá s vrtulníkem a zachraňuje životy.
 
Fotbal (ne americkej)
IMG_6110Tak jak mi bylo řečeno, američani nejsou jako fotbalisti nic extra. Nemyslel jsem si, že to bude až tak zlý. Každej tým má tak 1-2 hráče, kteří prakticky hrají na hřišti sami a ostatní jsou tam jen tak do počtu. Jsme tady skvělá parta. Cestování autobusem na zápasy je vždycky doprovázeno smíchem a hlaholem. 
 
Denní režím
Je to tady hodně náročný. Řeší tady hlavně školu, sport a úkoly do školy. Můj den vypadá tak, že vstanu v 6:45. Dolů se jdu nasnídat chvilku po 7. Školu mám od 7:51 do 14:49. Hned potom jdu na trénink, který mám do 5:15. V 5:30 přijdu domů, udělám si úkoly do školy a jsem prostě tak vyřízenej, že už nejde dělat nic víc, než jen tak klábosit s rodinou nebo se jít umejt a spát.
 
Abych to tak nějak shrnul...
Je to tady hodně náročný ať už fyzicky, tak i psychicky. Utíká to hrozně rychle. Jsem tady už měsíc a přijde mi to jako týden. Je to skvělá zkušenost do života a přál bych to všem, aby si to zažili. Samozřejmě, že Vám tady spousta lidí chybí, ale všichni jsme šli do toho s tím, že to prostě tak bude. Jestli přejímáte nad tím jestli jet nebo ne... Neváhejte! Jestli můžete, tak jeďte. Je to jedna z věcí, která Vám dá do života strašně moc.
 

Odkazy

Studium v zahraničí

Studijní pobyt v USA

Jak se přihlásit

Často kladené dotazy

Hostitelská rodina

Zážitky studentů

Turecko

Přihlášení: do 30. října až 31. května
Odjezd na pobyt: srpen

Více
Turecko

USA

Přihlášení: do 15. ledna až 15. března
Odjezd na pobyt: leden, srpen

Více
USA

Rakousko

Přihlášení: do 20. září až 15. března
Odjezd na pobyt: únor, září

Více
Rakousko

Chile

Přihlášení: do 1. října až 15. března
Odjezd na pobyt: únor, červenec

Více
Chile