Ahoj! Já jsem Christin, hostitelská studentka z Německa a jsem ráda, že už 6 měsíců bydlím tady, v České republice.
YFU obvyklé pořádá “MYO” (mid-year-orientation, tedy orientační kurz po půl roce pobytu). Tam přijede každý student, sdílí svoje zkušenosti a vypráví, co se u něj dělo uplynulého půl roku. Opravdu jsem se na to těšila! Samozřejmě, někdy si píšu s jinými studenty, ale když jsme všichni spolu a vidíme co se za uplynulý půlrok stalo, například jak ostatní přežili kulturní šok, to je něco úplně jiného! Já bydlím u Plzně, takže já a ostatní studenti jsme nejdříve jeli do Prahy a z kanceláře YFU s dobrovolníky do hotelu.
Hotel byl hezký a byly jsme 3-4 osoby na pokoj. Kromě toho, jsme měli nové studenty, například studentky, které strávily své výměnné pobyty na Slovensku. Seznámit se se všemi bylo báječné! Nemohli jsme přestat se bavit! Měli jsme večeře (a taky obědy a snídaně) v hotelu a když jsme seděli první večer u stolu, jedli jsme, bavili se a plánovali, připadala jsem si jako v rodině.
Víš, že nejsi jenom “zákazník”, ale pořádný kousek YFU. Musím říct, že setkání s jinými studenty opravdu člověka namotivuje! A vědomí, že pro lidi ve YFU nejste jen platící zákazník, ale jeho součást je opravdu úžasné! Můžete být tím, kým jste. A to je ve skupině pětadvaceti lidí neuvěřitelné.
Opravdovým důvodem našeho setkání bylo vidět progres jak náš, tak ostatních studentů a také řešit případné problémy. Proto každý student udělal krátkou prezentaci o svém roce. Bylo hodně zajímavé slyšet od ostatních studentů jak se mají, zvlášť o těch, kteří žijí daleko ode mě. Slyšeli jsme o “vzestupech a pádech” ostatních a říkali také o těch svých. Když nad tím tak přemýšlím, “vzestupy a pády” byly hlavním tématem našeho setkání.
Taky když jsem ráda a vděčná, že můžu strávit rok tady, ale je to pořád život a proto není nikdy 100% jednoduchý. O tomto tématu jsme hodně mluvili, a tak jsme mohli vidět, že každý má nějaké problémy.
Samozřejmě jsme nepracovali po celou dobu. Chtěli jsme jít lyžovat, ale to nešlo, protože počasí bylo špatné, takže jsme šli plavat. Také jsme měli ralley, hráli jsme týmové sporty a šli jsme do ZOO!
Podle mého názoru jsou důležité večery. Všichni jsme pohromadě, hrajeme hry, hrajeme na nástroje, zpíváme, tancujeme nebo koukáme na filmy a to přesně podtrhne ten pocit, že někam patříte.
Bylo smutné po těch několika dnech odjet. A tak jsme udělali pár fotek na rozloučenou a odjeli jsme namotivováni zpátky k našim hostitelským rodinám.
