Za měsíc ode dneška se vracím do České republiky. Stejně jako pro mě na začátku bylo nepředstavitelné sbalit si život do kufru a odjet, teď je pro mě nepředstavitelné to udělat znovu. Život tady ve Francii se pro mě stal tak normální, tak všední, že si nedokážu představit najednou odjet a nechat všechno tady.
Na začátku se všichni stresujeme otázkami typu “Co když…?”. I když se mě cestovní horečka nijak netýkala, vrtalo mi hlavou “Co když si nebudu rozumět s rodinou?”, a “Co když si nenajdu kamarády?”. V momentě kdy jsem vystoupila v Paříži z letadla mi tyhle myšlenky vyletěly z hlavy. Nová škola, noví kamarádi, objevování i těch nejbanálnějších věcí jako jak platit v autobuse, všechno tohle mě tak ohromilo, že jsem neměla čas na stýskání po domově a ani jsem si nevšimla jak ten čas strašně letí.
A najednou jsem tady, o čtyři měsíce později, v cizí zemi, a žiju úplně normální život. A ani nevím kdy přišla ta změna z nového a jiného na úplně normální.
Život se mi tady naprosto změnil, místo žádného mám najednou hned čtyři sourozence, ve škole jsem od 8 ráno do 6 večera, sýr jím nejmíň dvakrát denně a italštinu se učím ve francouzštině (což není úplně ideální). Změnit si takhle radikálně život ale stojí za to!
Přestože naše škola má přes dva tisíce žáků, výměnného studenta jsem tu potkala asi dvakrát. Nikdo se na mě tady nesnažil mluvit anglicky, všechno probíhá jen ve francouzštině a tak zjišťuju, že pro mě začíná být jednodušší se vyjádřit ve francouzštině, než v jakémkoliv jiném jazyce.
Nejvíc volného času tady všichni tráví s rodinou. Pro nás to znamená rodinné obědy, kde nás je obvykle i patnáct, nebo výlety. Bydlím v blízkosti Lyonu, ale navštívit jsme byli třeba i Grenoble nebo Paříž.
Když mi v listopadu přišla e-mailem letenka domů, prolítlo mi hlavou “vždyť jsem tu vlastně ještě nic nestihla udělat”. Panika, že jsem nestihla navštívit ani polovinu míst, co jsem chtěla a že vlastně ještě ani neumím francouzsky.
Když se na to ale dívám teď, zjišťuju, že jsem toho vlastně prožila strašně moc. A to nejdůležitější jsem taky zvládla, našla jsem si kamarády a rodinu na celý život, naučila jsem se spoustu věcí a nikdy na tenhle půlrok nezapomenu!
