"Exchange se prostě na čas měřit nedá..."
Je to něco málo přes pět měsíců, co jsem se nastěhovala do mého dočasného pokojíčku s agamou a oknem
s výhledem do dvora. Jsem v polovině mého pobytu a vůbec mi to nepřijde. Všechno utíká strašně rychle a zároveň pomalu. Tento pocit časového paradoxu má, myslím, spousta výměnných studentů, protože ať se díváme před sebe, nebo za sebe, ten čas nikdy neodpovídá našim pocitům. Před odjezdem Vám totiž nikdo neřekne, že Váš rok nebude rok, že měsíc nebude měsíc a občas ani na hodiny se nebudete moci spolehnout, protože Exchange se prostě na čas měřit nedá. Jediné, co o čase, stráveném v zahraničí víme, je to, kdy přesně skončí. A to je, přátelé moji, asi ten nejdivnější pocit, co jsem tu zatím měla.
"Má hostitelská rodina mne přijala s naprostou samozřejmostí..."
Pět za mnou, pět přede mnou. A konečně si to všechno sedlo na své místo. Když jsem přijela do Francie, přišlo mi, že je všechno perfektní, vše má svůj řád a vše je na svém místě. Vše, kromě mě. Má hostitelská rodina mne přijala s naprostou samozřejmostí, ve škole bylo vše v pořádku a nikde žádná nedokonalost. Jen ta malá blondýna z Česka, co se tu pořád motá, zakopává, nerozumí a zapomíná věšet ramínka od kabátů tam, kde mají správně viset. Vzhledem k tomu, že jsem neprožila ten silný kulturní šok, který mohl čekat spoustu ostatních studentů, kteří se vydali do krajin o něco vzdálenějších, vypořádávat se s těmi malinkými, téměř neviditelnými odlišnostmi mi dalo víc práce, než bych ráda přiznala. Neuvěřitelně dlouho jsem chodila kolem a nechápala, co je špatně. A konečně jsem pochopila, že jsem jednoduše nedostala dostatečný šok při příjezdu. Uvědomit si, že nejsem doma, ačkoliv se to může zdát sebepodobnější, a že je tu o mnoho více odlišností, kromě cizího jazyka, které čekají na odhalení, mi trvalo dlouho. Ale povedlo se, a mám pocit, že tenhle malý detail mi otevřel dveře úplně nové perspektivy.
"Pokus o maturitní práci skončil tragicky. Paradoxně mne to o to více motivovalo..."
Po pěti měsících vidím jako největší úspěch, co se progresu ve francouzštině týče, schopnost udělat vtip. A
ne, nemyslím tím ten moment, kdy se snažím vyslovit něco, co zjevně vysloveno býti nechce, nýbrž moment, kdy jsem schopná dostatečně rychle odpovědět to, co mě v ten moment napadne a nevyblekotat to o deset minut později, kdy už je po všem. O mých pokusech o eseje raději pomlčím, pokus o maturitní práci skončil tragicky, ač jsem ze sebe při odevzdávání měla opravdu skvělý pocit. (Nikdo neřekl opravující profesorce, že jsem Exchange student, takže jsem konečně dostala upřímný názor na mojí úroveň jazyka. Ačkoliv se poté mnohokrát omluvila, že to tak nemyslela.) Paradoxně mne to ovšem o to více motivovalo, jelikož to dočetla s pocitem, že autorem je jen neandrtálec FRANCOUZSKÉHO původu, a ne cizinka. Souvislý text by tedy byl, v nadcházejících měsících nezbývá než si ochočit gramatiku.
"Konečně se můžeme o něčem bavit! Konečně si rozumíme!"
Spolu s jazykem přichází nevídané množství možností. Například konverzace s okolím. Čím lépe mluvím, tím více mám možnost poznávat lidi, kteří semnou mluví ne proto, že chtějí být hodní na to cizí cosi, ale proto, že si máme co říct. Toto je obrovská změna, a v mých očích to byl opravdu zlom. Stále je hodně na čem pracovat, ale tohle byl moment, který mi udělal neuvěřitelnou radost. Konečně se můžeme o něčem bavit! Konečně si rozumíme!
"Přijela kamarádka mojí host sestry a doma se najednou mluví španělsky..."
Další kuriozitou mé výměny je la Jose, která zajišťuje opravdový multikulturní zážitek. V momentě, kdy jsem
si začala libovat v tom, že už doma všemu rozumím, a že už nemusím tolik přemýšlet, co se jazyka týče, přijela na prázdniny nejlepší kamarádka mojí host sestry – kamarádka z Chile (kde sis strávila její YFU rok). Hola! A doma se mluví španělsky. Jelikož la Jose mluví pouze španělsky, jazykově si moc nerozumíme. To nám ovšem nijak nebrání v hojných konverzacích a po dvou týdnech už umím několik slov, které se u nás doma relativně často opakují. Například: pes, velký pes, kůň, kočka, uklidit, jídlo (hlavně jídlo), voda, zima a spoustu nepublikovatelných slov pochybného původu. Vyplňujte přihlášky, balte kufry! Stojí to za to. Nikdy nevíte, v které zemi se naučíte španělsky!
Adéla, Francie 2016/17
