Naše vánoční prázdniny trvaly dva týdny - já jsem je ale měla prodloužené, protože přímo na ně mi navazoval ski camp s YFU Švýcarsko. Chtěla bych vám sem o něm něco napsat, protože to byl vážně super zážitek...
Večer před odjezdem jsem si zabalila věci, které jsem potřebovala s sebou a ráno v den odjezdu mě a výměnnou studentku z Finska, která bydlí ve vedlejší vesnici, můj host táta odvezl na nádraží do Fribourgu. Odtud nás na skicamp jelo asi sedm a pak se hodně lidí přidalo do vlaku v Bernu. Nastal jazykový blázinec - mluvila jsem česky (jsme ve Švýcarsku s YFU čtyři Češky), francouzsky a anglicky (do čehož se mi zpočátku strašně nechtělo :D), a to se pak člověku začíná pořádně plést.
Jeli jsme do městečka Meiringen, což pro mě bylo speciální, protože právě tady žili moji rodiče, když se vzali (můj táta vyrůstal ve Švýcarsku). Takže jsem se mohla jít podívat na domek, ve kterém bydleli, což bylo moc hezké.
První den probíhal YFU seminář ve stejných skupinkách jako na campu v říjnu a po jeho skončení začal ski camp. Příjemným překvapením bylo, že se ho jako dobrovolnice zúčastnila Kamila z YFU ČR.
Ubytovaní jsme byli v příjemném penzionu nedaleko od lanovky, která nás každý den, kdy jsme lyžovali, vyvezla k další lanovce, a ta potom nahoru ke sjezdovkám. Tam jsme lyžovali (či snowboardili) ve skupinách, do nichž jsme byli rozdělení podle našich lyžařských schopností a zkušeností. Bylo hezké a vtipné vidět, jak se učí lyžovat lidé z asijských a jihoamerických zemí. Lyžování bylo moc fajn, akorát se nám třikrát někdo zranil, naštěstí všechno dobře dopadlo...
Když jsme zrovna nebyli na sjezdovkách, hráli jsme spolu hry nebo si prostě povídali - velkou zábavou bylo učení se jednoduchých vět v cizích jazycích. Ještě pořád se umím představit v japonštině a protože jsem vegetariánka, tak mě milé (byly fakt moc milé) Japonky naučily také: "Ne maso - ano houby." A jedna Finka zase skoro pokaždé, když potkala jednu z nás (Češek), řekla: "Máš dobrý zadek!"
Skicamp byl lepší než říjnový PAO nejen díky lyžování, ale také proto, že už jsme se navzájem znali (přece jen nás bylo přes šedesát) a víc jsme si to užili, alespoň já. Bylo pro mě fakt zajímavé povídání si s ostatními o zajímavostech jejich kultur a podobně... Také jsme si navzájem psali vzkazy - dostala jsem jich docela hodně a byly moc hezké.
To je asi vše, co bych řekla k lednovému ski campu. Trochu mě děsí, že některé ty fajn lidi po skončení výměny asi už nikdy neuvidím...
