"Vyber si předměty, zapiš se na ně a běž na hodinu..."
Den D. Všichni ostatní studenti odlétali už během prázdnin, během července a srpna. Já jsem byl poslední a
jediný, co letěl až pátého září. Letěl jsem rovnou na popříjezdový seminář YFU v Edinburghu, který se ale konal daleko od Edinburghu, takže z toho jsme bohužel neviděli nic. Ale o tom to nebylo. Bylo to o tom poznat co nejvíc lidí z celého světa, co se rozhodli pro výměnný pobyt ve Velké Británii. Zdaleka nejvíce Němců, ale třeba i Mexičan nebo Turkyně. Občas trochu zmatek, ale skvělá atmosféra. Den, co jsme přelétávali k hostitelským rodinám nebyl moc záživný. Loučení s novými kamarády na asi docela dlouho a večer setkání s hostitelskými rodinami. Konečně!!! S lehce zvláštním, ale jinak skvělým host otcem mě přijel přivítat i můj italský bratr. Byl holohlavý. To mě na chvíli trochu zarazilo, ale jak jsem se později dozvěděl, akorát prohrál sázku. Je super a teďka jsme největší kámoši v širokém okolí. Druhý den hned následovala cesta do školy. S ničím se moc neotálelo: vyber si předměty, zapiš se na ně a běž na hodinu. Co? Konec školy o půl pátý? Prosím? Kreativní styl výuky? Ano, je to tady trochu jiný. Má to svoje výhody i nevýhody, ale mně osobně ten systém vyhovuje víc. Večer jsme se sešli se všemi exchange studenty z okolí na pláži. Byla zima, ale všichni jsme byli rádi, že jsou všichni tak fajn a tak otevření. Byl to hezký večer.
"Snažím se co nejvíce scházet s těmi skvělými lidmi co jsem potkal v Edinburghu..."
Co dny přibývaly, tak se všechno dostávalo do svých kolejí. Další a bližší seznamování s ostatními studenty
na škole, s profesory, s hostitelskými rodinami, ale i se systémem, zvyky, jídlem nebo britskou nečistotou. Nepořádek je všude, v autobusech, na veřejných prostranstvích, ale i v domech. Co se týče cestování, to je tu takový dražší. Snažím se co nejvíc scházet s těmi skvělými lidmi, co jsem potkal v Edinburghu, ale to většinou znamená dojet alespoň do nějakýho většího města, kdekoliv po Anglii. A to docela zatěžuje můj měsíční rozpočet. Já bydlím v Portlandu, což je takové městečko na poloostrově.. ne že by se tady moc dělo, nebo že by tady bylo co vidět, takže moc ani neočekávám, že by někdo přijel za mnou sem.
"Najít si spoustu kamarádů z celého světa..."
Samozřejmě, že mi chybí moje rodina, moji kamarádi, dobré jídlo, vlastní postel a podobně. To asi všem, ale
neviděl jsem a ani neslyšel, že by někdo byl homesick. Všichni si to tak nějak užívají a moc nemyslí na to, co je doma a co bude až se vrátí. Prostě žijeme momentem. Na závěr bych jenom řekl, že si myslím, že by každý měl mít tu možnost zažít něco takového, co teď zažívám já. Něco nového, něco jiného, co vám ukáže čeho si doma vážit víc a co se snažit vylepšit. Najít si spoustu nových kamarádů, kteří vám otevřou možnost mít všude po světě někoho, koho znáte. Zkusit si úplně jiný školní systém, kdekoliv po světě. A když nic jiného, tak můžete říct: „Rok jsem studoval v zahraničí.“
Martin, Velká Británie 2016/17
