YFU Česko jsem na YESu jako dobrovolnice reprezentovala už druhým online rokem já, Míša Kosařová.
Tento rok jsem dostala příležitost zapojit se jako IGL (international group leader = vedoucí mezinárodní skupiny). Po celé tři dny jsem provázela skupinku českých studentů, kteří se ke mně připojovali ještě z jejich hostitelských zemí. I přes to, že už jim tam často zbývalo jen pár dní, vyšetřili si čas za účelem získání nových podnětů v tomto inspirativním semináři. A to bylo určitě správné rozhodnutí!
Celý seminář se nesl v duchu pozitivní energie, vyměňování si nových podnětů pro formulování svých ideálů a cílů, ale také byl kladen velký důraz na cíle společné, které vedou ke zlepšení světa, ve kterém žijeme.
Takový seminář jako YES není naplánovaný za pár hodin. Základní tým ho plánoval již měsíce předem, a i první schůzky všech dobrovolníků se konaly několik týdnů před startem. I pro dobrovolníky byl seminář skvělou příležitostí se naučit novým věcem a získat nové náhledy. Každý dobrovolník si prošel e-learningovou platformou a všichni se společně sešli na několika přípravných setkáních. Na těch jsme se nejen naučili, jak funguje vysílací platforma Eventtia, ale také jakou hloubku má téma semináře a jak máme přistupovat na našich sessions k pojmům jako kultura nebo kulturní učení.
„When I get older I will be stronger! They'll call me freedom just like a wavin' flag.”
V pátek v brzké odpoledne vše odstartovalo, samozřejmě s YES písní, kterou letos dobrovolníci zvolili „Waving flag“ od K´naan. Studenti každý den měli několik navazujících bloků. Na začátku a na konci ke všem promluvili Petra a Santiago, projektoví vedoucí. Po úvodu se studenti zpravidla odebrali do „track sessions“, ve kterých diskutovali o různých nových tématech spojených buď s tématem semináře, s obecným posláním YFU nebo pojetí tohoto světa (udržitelnost, podnikání, leadership, aktivismus, coloured glasses…). Dobrovolně se studenti mohli účastnit velké nabídky zábavných aktivit jako zpívání karaoke nebo jógy.
Na všech setkáních se studenti stále střídali a poznávali nové lidi a jejich kultury. Na IGL setkáních jsme se vždy sešli pouze v českém prostředí. První den byla naším tématem výměna. Cílem bylo se vzájemně poznat a vytvořit bezpečné prostředí pro sdílení i hlubokých a osobnějších myšlenek. Studenti si každý pro sebe mohli zrekapitulovat vlastní výměnný rok, zamyslet se nad tím, jaké vzpomínky si pravděpodobně zapamatují a které ne a také vedla diskuse k tomu, jak naložit se zážitky špatnými. Přitom jsem já jako facilitátorka kladla důraz na to, aby účastníci na každé špatné vzpomínce nalezli něco dobrého a uvědomili si, že se i z těch méně spektakulárních a možná negativních zážitků něco naučili. Na konci prvního dne se studenti ještě dozvěděli, co je to reverzní kulturní šok, aby s ním a jeho účinkem počítali, až se za pár dní a týdnů vrátí do domoviny.
Druhý den se pozornost na IGL session pomalu přesunula z minulosti na přítomnost a budoucnost.
Samozřejmě ale až po energizeru. Se studenty jsme si zopakovali, co je to kultura a jak ji vnímají, že to není nic statického a nic co se upíná jen na určitý národ nebo zemi. Studenti měli možnost reflektovat, jaké aspekty jejich hostitelské země a výměny celkově se jim líbily a nelíbily. To poté srovnávali s kulturními skutečnostmi v České republice a jejich životě zde. Cílem bylo studentům připomenout, že neexistují žádné kulturní zvyklosti, které jsou špatné nebo nesprávné. Každý chodíme po světě s různě zbarvenými brýlemi, které nám určují, jak různé skutečnosti vidíme. Tyto brýle jsou ale čistě subjektivní a každý má tendenci generalizovat a odsuzovat. Cenná lekce, kterou se studenti na výměně naučili, je, toto zprvu nedělat a na nové aspekty se nejdřív podívat a možná je také vyzkoušet.
Třetí a poslední den byl čistě ve znamení budoucnosti. Studenti na „koučovacím kole“ reflektovali svoje
schopnosti při výměně, teď a stanovovali si cíle, kam se chtějí v dalších dvou nebo dokonce pěti letech dostat. Tyto sny a představy jsme společně reflektovali a bavili se o tom, jak je dosáhnout. Studenti se zamýšleli, jak a kde se tak může stát a také, kdo jim s jejich záměrem pomůže. Dostat se bez pomoci a bez plánu ke kýženému cíli je nesnadné, ne-li nemožné. Podstatně jednoduší je si na své cestě nechat pomoci a přesně si naplánovat jednotlivé kroky. Doufám, že si studenti v našem setkání dokázali alespoň zčásti své cíle definovat, ale také identifikovat lidi, přístupy a místa, která jim s nimi pomůžou.
Než jsme se rozloučili, přidala jsem studentům na cestu ještě zprávu, že kolektiv dobrovolníků YFU je jedním z těch, kteří na mnohých cestách může pomoci, jak už z reverzního kulturního šoku, ale také třeba v rámci různých seminářů pro dobrovolníky, kde se člověk naučí efektivně pracovat, být trpělivý, víc si důvěřovat a také žít v okamžiku, což byly cíle, které studenti zmínili. Kam se na své cestě vydají už je teď na nich. Měli by ale vědět, že návratem domů výměna nemusí končit a stáním se dobrovolníkem yfu-dobrodružství v určitém smyslu pokračuje.