První část článku najdete zde.
Mezinárodní semináře
Výhoda dobrovolničení pro YFU je, že pořádáme semináře nejen pro studenty, ale i pro dobrovolníky! Díky tomu se učíte dovednosti, které využijete při práci pro YFU, ale jsou i hodně seberozvojové. V rámci YFU je také možnost dostat se na mezinárodní semináře tohoto typu. Na pár takových byla Anežka, pro kterou asi nejintenzivnější byl seminář pro trenéry v Norsku, který její dosavadní znalosti pozvedl na jinou úroveň.
Do toho momentu sessions vedla, případně improvizovaně vymýšlela, ale tento seminář se zaměřoval na
všechny elementy, které musí člověk zahrnout, když session nebo seminář vymýšlí. Témata a sessions byly opravdu přínosné a hodně z toho čerpá i v osobním životě. Taky se naučila hodně o sobě a o tom, jak pracuje v týmu. Zpětnou vazbu mohla nejen dávat, ale taky ji dostávala během celého tréninku.
Podle Anežky mají mezinárodní semináře hodnotu drahých seberozvojových manažerských seminářů. Díký mezinárodním tréninkům se člověk potká s ostatními YFU dobrovolníky z celého světa. Výhodou je pak diverzita názorů a sdílení, jak některé věci fungují ve YFU v jiných zemích. V neposlední řadě je to motivační booster – opravdu jí to zvedlo ze zadku a dalo jí to chuť předat to, co se naučila.
Na mezinárodní semináře se lze samozřejmě dostat i mimo YFU – Marky byla na letní akademii Discover, což je akce, kde se středoškoláci můžou během jednoho týdne učit od týmu lektorů, kteří studovali na znamých světových nebo domácích univerzitách a své nadšení chtějí předávat dál. Discover nabízí široké spektrum kurzů, na kterých formou experimentů, simulací a diskuzí účastníci objevují obory, které je fascinují nebo které chtějí v budoucnu studovat.
Na Discover se Marky přihlásila úplně náhodou na doporučení svého učitele na gymnáziu, protože po
výměně s YFU si zvykla na zajímavé příležitosti říkat „ano“. Discover pro ní byla možnost, jak poznat lidi, kteří se o něco zajímají a baví je dozvídat se víc o světě kolem sebe. Bavila jí i kombinace dopoledních kurzů (focení, sociologie, vazba knih nebo teorie politiky) a odpoledních týmových aktivit v táborovém duchu. Ale ve výsledku si z Discoveru odvezla hlavně skvělá přátelství, o kterých věří, že jí vydrží na celý život.
Univerzita v zahraničí
Poslední téma, kterému se chci věnovat, je studium na zahraničních univerzitách. Já jsem se rozhodla, že bych chtěla studovat vysokou školu v zahraničí, už v septimě. Následovaly dlouhé měsíce zjišťování
informací – ohledně jednotlivých univerzit, nabízených oborů, finančních podmínek, kritérií pro přijetí... Nakonec se mi podařilo se dostat na University of Exeter v Anglii na obor Flexible Combined Honours, což je program, který nabízí možnost kombinace 2-3 oborů dle vašeho rozhodnutí. Ten program mě nadchnul, protože jsem chtěla studovat biologii, ale nechtěla jsem se vzdávat své lasky k jazykům. Studovala jsem tam buněčnou biologii se španělštinou.
Studium v Anglii mi sice dalo vědomosti, ale hlavně mi to dalo spoustu „transferable skills“, tedy dovedností, které užívám ve studiu a práci dodnes. Právě tyto schopnosti podle mě zvyšují kvalitu mojí práce oproti lidem, co studovali v ČR a mají toho sice našprtáno víc, ale například
neumí udělat slušnou prezentaci.
V rámci mého programu byl zahrnut rok v zahraničí, takže jsem automaticky jela na dva semestry na Erasmus, a to do Valencie. Erasmus a podobné programy jsou samozřejmě skvělá možnost, jak se na rok nebo semestr dostat do zahraničí při vysoké škole, ale není to ten samý zážitek, jako studovat celého bakaláře nebo magistra v cizí zemi. Studenti na Erasmu často drží pospolu, chodí na různorodý výběr přednášek atd., tudíž se tolik nedostanou mezi tamní studenty a nemají tak autentický kontakt s kulturou toho místa. Zároveň nepoznají tak dobře ani svojí univerzitu.
Na magistru jsem pokračovala v biologii v Madridu, takže jsem Španělštinu dál využívala. Vybrala jsem
si obor, který byl vyučován na třech madridských univerzitách. Lákalo mě, že nám svoje vědomosti a zkušenosti bude předávat tak široká škála lidí. Měli jsme tím pádem i obrovský výběr institutů, kde jsme mohli dělat výzkum na diplomovou práci. Díky tomu si každý mohl najít přesně to, co ho zajímalo.
Upřímně, to nejcennější, co jsem za těhle 5 let nasbírala, nejsou ani vědomosti, ani zkušenosti v laboratoři, ani nic podobného. Tím, v jakém jsem byla prostředí, a jaké kultury jsem zažívala, jsem se neuvěřitelně vyvinula jako člověk. Zformovaly se mi hodnoty, názory, zažila jsem, jaké to je, žít ve společnostech, které přijímají věci, které jsou u nás často kritizovány a tak podobně. Jsem si celkem jistá, že kdybych byla bývala těch 5 let
strávila v Česku, tak bych byla velmi jiný člověk.
Hodně jsem to vnímala hlavně v Exeteru. Myslím, že tomu hodně přispívá život na kampusu a 200+ student societies (od Harryho Pottera, přes milovníky čokolády, po aktivismus v místním zvířecím útulku), které tam existují – vytváří se tím úžasná komunita mladých lidí, a obrovské možnosti, jak se zapojit do věcí, které vás baví.
A tak bych článek ráda zakončila heslem z letáčku studentské asociace z Universidad Complutense de Madrid: La Universidad no es sólo ir a clase – Univerzita není jen o chození na přednášky. Doporučuju
k tomu přihlížet i při výběru. Šířeji se to dá aplikovat na celé mládí – není jen o chození do školy, tak ten čas využijte k formování vás samotných a k přispívání do vašich komunit!
Káťa, dobrovolnice