Jedenadvacátého srpna. Tohle datum jen tak nezapomeneme. Jedná se totiž o den, který nám změnil život. Původně jsme si mysleli, že to bude změna jen na rok. Už teď ale víme, že tato změna potrvá mnohem déle. Každý z nás se díky této změně posunul svým životem o kousek dál. Rozhodně nás to
poznamená na celý zbytek života. A nejvíce se samozřejmě posunula ona. Ta, kvůli které jsme se měnili i my ostatní.
Emoce na letišti
Daniela přiletěla do slunného srpnového dopoledne. Už na letišti jsem cítil, že jsme se rozhodli vydat správným směrem. Pocit, který jsme prožívali, když jsme čekali, než konečně projde dveřmi po nápisem „Přílety“, si pamatuji dodnes… Zdaleka to ale nebylo nic proti tomu, když ten okamžik nastal. Takové emoce zkrátka nejdou jednoduše popsat.
Ze začátku mezi námi probíhalo vzájemné „oťukávání“. Nejde o to, že bychom zkoušeli, co ten druhý vydrží, ale spíše co je potřeba udělat a kdo co zvládne. Dany je ale velmi přizpůsobivá, a tak pro ní nebyl až takový problém přiučit se nové věci. Během týdne tak začal provádět spoustu nových činností a po měsíci už je dovedla k takové dokonalosti, že to skoro vypadalo, jako by tu s námi vyrůstala.
Byl jsem upjatý?
Dany už tu s námi bydlí něco přes sedm měsíců. Nebudu tvrdit, že jsme si vždycky působili jen radost. Rozhodně však bylo více těch „šťastných“ momentů. Když ale pomineme občas neumyté nádobí nebo to, že občas zapomene vysát (… kdo taky ne), nemáme spolu vlastně žádné problémy. Dozvěděl jsem se spoustu nových věcí. Zjistil jsem, jak funguje život na druhé straně zeměkoule. Občas jsem si připadal až směšně upjatý, oproti mexickému, pravidly neomezovanému stylu života. Ochutnal jsem nespočetl jídel, za které bych v nejluxus
nějších restauracích zaplatil spoustu peněz. Takhle je sice nemám na stříbrném podnose, ale za to jsou dělaná doma, pro přátele, pro rodinu. A to z nich dělá ještě lepší pochoutky. Není nad to, když vás v sobotu probudí vůně mexických Burritos, které už za 20 minut spokojeně snídáte.
I my se měníme
Dokonce i my jsme se od ní něco naučili. Pro mě bylo vždy důležité dělat věci přesně tak, jak „je to správné“. Nepřišlo mi na mysl, že bych jen tak bezcílně bloumal a nedělal nic předem řádně promyšleného. U Dany to bylo přesně naopak. Udělala, co se po ní chtělo, ale jestli něco nemá v krvi, tak je to plánování. Prostě dělá to, co se jí zrovna chce, nebo co je aktuálně potřeba. Zpočátku jsem něco takového
nemohl pochopit a sám jsem se nad tím rozčiloval. Pak jsem ale dospěl k názoru, že je občas lepší na chvíli vypnout a vašemu tělu se skutečně uleví. Zvláštní, že mě na podobnou myšlenku nepřivedly ani dvě mladší sestry, které mají dost podobný přístup k životu. Musel jsem to zblízka vidět až na někom, koho jsem neměl vnitřní potřebu vychovávat. Tedy alespoň ne pokrevní. Takže Díky :-)
Šimon, hostitelský bratr Daniely z Mexika, Křivoklát, 2015/16
Odkazy
Staňte se hostitelskou rodinou
