Ahoj, jmenuji se Marek a svou výměnu trávím v hlavním městě Rakouské republiky, Vídni. Když jsem se rozhodl pro Rakousko, tak si většina lidí nedokázala představit, že by mě mohly očekávat nějaké veliké kulturní rozdíly. V dnešním článku ale budu posuzovat právě rozdíly mezi Vídní a Českou republikou. Každá oblast v Rakousku se něčím liší, ať už je to dialekt nebo styl života.

Sedmnáctiletá Ester pochází ze Sicílie, od srpna ale žije v České republice. Bydlí u hostitelské rodiny se psem, v malém městě nedaleko německých hranic. Ester navštívil náš stážista Laurens a o jejím životě v ČR napsal dnešní článek.

Ahoj, jmenuji se Lucka a právě jsem v Německu čtvrtým týdnem. I když právě prožívám to, co jsem si vždy už od malá přála, musím říct, že procházka růžovou zahradou to rozhodně není. Ale víc vděčná snad už ani být nemůžu.

Právě Halloween byl jeden ze svátků, který jsem si na svém pobytu v USA užila úplně nejvíce! Jelikož se tento svátek v Česku neslaví, měla jsem očekávání možná tak z Amerických filmů. Můžu ale s klidným srdcem říct, že se má očekávání naplnila několikanásobně.

Představa většiny lidí o výměnném pobytu je většinou dost podobná. Často se setkávám s názorem, že jedeme na roční dovolenou, poznat novou kulturu a na rok si odpočinout od České republiky. Nebudu lhát, i já jsem to tak ze začátku vnímal. Čím déle ale v Americe jsem, tím vice si uvědomuji, že tomu tak není.

Ahoj, jmenuji se Káťa, jsem třetím týdnem ve Švýcarsku a tenhle článek bude o mém prvním týdnu tady. Respektive, měl by to být návod, jak první týden zvládnout a psychicky se nezhroutit. Protože já jsem to zvládla.

Ahoj, jmenuji se Eliška a v loňském roce jsem byla na semestrálním pobytu v Austrálii. Samozřejmě jsem už předtím o Austrálii slyšela, proto jsem měla určitá očekávání, která se občas naplnila a občas také ne. Jak to tedy je s těmi nejznámějšími stereotypy o Austrálii?

Ahoj, jmenuji se Jáchym a tento rok jsem odjel na výměnu do Belgie-Flander. Původně jsem měl jet do Nizozemí, ale kvůli koronaviru se mi změnila země na nizozemsky mluvící Belgii. Dříve jsem o ní už uvažoval, proto mě změna země moc nezasáhla. V červnu jsem absolvoval předodjezdový seminář a zhruba 2 týdny před odletem jsem také poznal svou hostitelskou rodinu. Než jsem se nadál, stál jsem na letišti.

Asi každý měl před odjezdem na výměnu nějakou představu o tom, jak bude jeho život v cizině vypadat... A ani já jsem nebyla výjimkou. Kromě kufru plného věcí jsem si s sebou odvážela i nejrůznější očekávání od tohoto roku, rodiny, školy a Estonska celkově. 14 dní je z celkových deseti měsíců sice jen málo, ale už teď jsem stihla zjistit, že moje očekávání se od reality dost liší.