"Mé začátky v Mexiku..."
Do Mexika jsem dorazil 3.8., takže už to je nějaký čas, ale pořád si mé začátky tady živě vybavuji. První dny
jsem strávil s ostatními studenty, z asi deseti zemí, na popříjezdovém semináři, na kterém se nás dobrovolníci z YFU Mexico snažili připravit na vstup do nové a doopravdy jiné kultury. Po užitých prvních třech dnech jsme se dočkali toho, na co jsme všichni čekali, ať už s menšími obavami nebo velkým nadšením… Vstup do nových rodin. V den D jsme všichni společně jeli na letiště v Mexiko City, protože zhruba polovina studentů, se kterými jsem běhěm tří dnů navázal doopravdy dobré přátelské vztahy, musela cestovat letecky, kvůli značné velikosti Mexika. Já jsem to měl ze všech nejblíže, musel jsem jen počkat na letišti, protože má nová rodina bydlí na jihu města. A tak jsem čekal a čekal. Po asi třech hodinách přichází zpráva dobrovolníkovi YFU, že je rodina na letišti a tak jsem je začal celkem netrpělivě vyhlížet. Vlastně jsem ani moc nevěděl co vyhlížet, protože jsem od nich dostal jen jednu trochu nekvalitní fotku. Potom jsem je ale uviděl a bylo mi jasné, že jsou to oni i proto, že nesli vážně velký plakát s nápisem ,,BIENVENIDO PAVEL“ - ,,Vítej Pavle“.
"Cestou jsme si dali moje první tacos a to mi došlo, že jsem tady správně..."
Vstřícně jsme se pozdravili s novými rodiči, bratrem a starší sestrou a rozloučil jsem se s dobrovolníkem 
YFU, teď už to bylo na mně. Šli jsme k autu a já jsem rychle zjišťoval, že španělsky neumím vůbec nic a rodina neumí ani slovo anglicky, takže jsem se usmíval a všechno bylo fajn. Auto jsme hledali více než půl hodiny, protože si nikdo nepamatoval, kde zaparkovali. Potom jsem myslel, že pojedeme domů, byl jsem unavený a časový posun se na mně nečekaně podepsal, ale spletl jsem se. Jeli jsme na mojí první rodinnou fiestu. Cestou jsme si dali moje první tacos a došlo mi, že jsem tady správně. Na oslavě, která se konala za městem v rodinném sídle, jsem poznal dalších asi deset členů rodiny a několik pracovníků rodinné kosmetické firmy. Nezdrželi jsme se dlouho, ale domů jsme dojeli kolem jedné. Rodina mi ukázala celý můj nový domov a můj vlastní, pěkně vyzdobený pokoj. Nejvíce mě v tu chvíli ale zajímala postel, protože v hlavě jsem měl pořád České hodiny, a ty ukazovali kolem osmé ranní.
"První měsíc uběhl doopravdy neuvěřitelně rychle..."
Další dny jsme s rodinnou užívali zbytku prázdnin a trávili jsme je výhradně spaním, jídlem, nákupy a 
návštěvami kamarádů a příbuzných. Pomalu jsem si zvykal a pomaleji jsem se učil důležitá slova španělsky. Poznával jsem neuvěřitelně velké město a kulturu lidí kolem mě, také jsem poznal mladší sestru, která přiletěla po pár dnech z jazykového kurzu v Kanadě. Vstup do nové školy, která mi začínala 22.8. jsem si poměrně užíval. Poznal jsem spoustu nových super lidí a byl jsem kvůli rozdílnosti dost populární, což sice za pár týdnů opadlo, ale vůbec mi to nevadí, protože už mám své kamarády a pořád se mám s kým bavit, ať už anglicky nebo nově i trochu španělsky. První měsíc uběhl doopravdy neuvěřitelně rychle a bojím se, že s ostatními měsíci to bude stejné. Nicméně zažil jsem spoustu skvělých zážitků jako prohlídku centra města, večeři v otočné věži mrakodrapu WTC nebo nákup mého nového kola, na kterém, společně s ostatními sporty, úspěšně filtruji špatné myšlenky z dopravních zácp a čekání. S rodinou jsem se stačil sžít doopravdy dobře i přesto, že jsem zpočátku nenacházel hodně společných aktivit. Účastnil jsem se tedy všeho, co dělali jako plnohodnotný člen rodiny a zvykl jsem si.
"Dnes jsem si poslechl koncert mých kamarádů a za pár hodin běžím půlmaraton..."
Už teď mám s nimi nespočet menších zážitků a super chvílí, které dokonale převáží jediné dva nedostatky
zmíněné výše. Snědli jsem společně hodně moc tacos a snažím se být co nejaktivnější aby se to na mně moc nepodepsalo a užít si každou chvíli tady, protože mi pomalu dochází, že 11 měsíců není zase tak dlouhá doba. Například dnes jsem si poslechl koncert mých kamarádů v obchodu s kytarami a za pár hodin běžím půlmaraton. Od prvního dne jsem neměl jediný větší problém a myslím, že když bude vše pokračovat tak jak je tomu teď (i když se každý den snažím nějak vylepšit), můj pobyt zde se doopravdy vyplatí. Tolik tedy o mých začátcích tady v Mexiku.
Pavel, Mexiko 2016/17
