"Odlet se nezadržitelně nachýlil..."
Když se zamyslím, tak před Předodjezdovým seminářem jsem se nemohla dočkat dne, kdy konečně odletím do USA. Jenže jak se den D začal přibližovat, tak jsem začala být čím dál víc vyděšená. Hlavou se mi honily otázky typu: Co si zabalit? A bude moje hostitelská rodina taková, jakou jsem si jí představovala? A jak bude vypadat škola? A budou se se mnou moji kamarádi pořád bavit, až se vrátím? No, bylo toho fakt hodně. Ale nemohla jsem s tím nic dělat, odlet se nezadržitelně nachýlil.
"Zbývaly poslední kroky do prvního setkání s rodinou..."
Odlet, a vůbec celý let, nebyl tak hrozný, jak jsem si představovala. Říct na letišti rodině ahoj zabralo pár sekund a pak už jsem si radostně vykračovala směrem k letadlu. Během celého letu jsem přemýšlela nad tím, co se vlastně děje. První myšlenka po příletu do Houstonu? To letiště je fakt velký. Druhá myšlenka? Do háje, já nemůžu najít kufr. Upřímně, u výdejního pásu jsem stála tak čtvrt hodiny a už jsem začala lehce 
vyšilovat. Naštěstí po strastiplném čekání jsem uviděla povědomý šátek uvázaný na rukojeti kufru. Bod číslo jedna splněn. Kufr mám. Projít celní kontrolou už byla jen formalita. Zbývaly poslední kroky do prvního setkání s rodinou.
"Ještě než začla škola jsme to stihli opravdu dost..."
Byla jsem hodně nervózní, ne že ne. Naštěstí mám opravdu štěstí a moje hostitelská rodina je přesně taková, jak jsem si jí představovala. Byla jsem po letu dost unavená a časový posun taky žádná sláva, ale naštěstí to rychle přešlo. Během pár dní jsem byla připravená objevovat nová místa. Ještě než začala škola, jsme toho stihli opravdu dost. Baseball (Astros jsou nejlepší!!), muzea (České muzeum? Proč ne.), připravit třídu mého host taťky (vlajka Sparty visící u stropu mě hodně překvapila), kino (Suicide Squad!!), apod. Samozřejmě nechybělo ani chytání bronzu a koupání se v bazéně. Vždyť průměrná teplota v srpnu v Texasu je 35°C.
"Pokud váháte jestli na studijní pobyt vyrazit, neváhejte..."
Škola byla pro mě tabu. Ano, byla jsem si zapsat předměty těsně po příletu, ale potom se o škole nemluvilo. A já byla vyděšená. První den školy jsem málem nevylezla z auta. Ale naštěstí mám opravdu skvělé učitele,
kteří rozumí mojí situaci a snaží se mi vyjít vstříc a pomáhat mi. Spolužáci jsou taky fajn, i když s mnohými se potkám akorát jednou denně. Doufám, že škola bude dál super a bezproblémová jako dosud. Pokud váháte, jestli na studijní pobyt kamkoliv vyrazit, neváhejte. Je to naprosto skvělá a jedinečná zkušenost. Já jsem opravdu ráda, že jsem se na tuto cestu vydala a chtěla bych tímto poděkovat mým rodičům, kteří mi cestu umožnili, ale taky YFU, že mi cestu zprostředkovali a jsou ochotní se vším pomoct. Nejen před odletem, ale i během pobytu.
Lucie Racková, USA 2016/17
