Studijní pobyt v USA ve školním roce 2010/11 (viz. zde) byl pro mne branou do zcela nového světa. Do světa nových, nevídaných možností, do světa plného mezinárodních kontaktů, přátel ze všech koutů planety, do světa, který jednoho jednoduše pohltí.
"Na druhém břehu Atlantiku mám pořád dveře otevřené..."
Na svůj studijní pobyt jsem se chystal již od prvního ročníku střední školy (rok 2008) a v létě 2010 se mi mé
dlouholeté přání konečně splnilo. Odlétal jsem plný očekávání, ale zároveň s otevřenou myslí, abych nebyl zklamaný případnou velkou rozdílností reality od mých očekávání. I přes veškerou připravenost na mě zcela jistě padl kulturní šok. Ještě aby ne – Atlanta, kde jsem svůj roční pobyt strávil – se od Prahy liší snad ve všem. Ale o to víc byl můj zážitek autentičtější! Opustil jsem pražské panelákové sídliště a najednou jsem se ocitl na předměstí 9. největšího města Spojených států. Zvykal jsem si na (někdy ochromující) absenci hromadné dopravy, na koncentraci fast-foodových řetězců, na velmi překvapivé předměty/zájmové činnosti ve škole (antropologie, spisovatelský kroužek…) a v podstatě na vše nové. Dny plynuly a já jsem se zcela zžil se svojí hostitelskou rodinou, kterou představovala moje hostitelská maminka, hostitelský bratr a pes (beagle). Často i nyní přemýšlím nad otázkou, jestli to byla “typická americká” rodina. Na správnou odpověď samozřejmě nelze přijít, protože kdo ví jak vypadá typická americká rodina. Ať tak, nebo onak, byli to lidé, kteří se o mě rok starali bez jakéhokoliv nároku na finanční ohodnocení, kteří mě brali jako plnohodnotného člena rodiny a chovali se ke mě jako bychom se znali již celý život. Dodnes jsem s nimi v kontaktu a ačkoliv jsme se od června 2011 neviděli, jsem šťastný byť jen za ten pocit, že na druhém břehu Atlantiku mám pořád dveře otevřené a někoho, koho můžu nazvat rodinou.
"Vydal jsem se na první zahraniční školení dobrovolníků do Rumunska..."
Po navrátu do ČR mě čekal nelehký úkol – složení rozdílových zkoušek na mé střední škole. Štěstěna 
tenkrát stála na mé straně a já se dostal rovnou do maturitního ročníku. Jen pro informaci, antropologii ani jiné “americké” předměty mi neuznali :-). Prakticky hned po návratu jsem se aktivně zapojil do chodu YFU. Pomáhal jsem na různých frontách, při seminářích, školních prezentacích, ale i při bězných, každodenních činnostech v kanceláři. Mezinárodní vody YFU na sebe dlouho nenechaly čekat a já jsem se vydal na svoje první zahraniční školení dobrovolníků do Rumunska. Pro tehdy osmnáctiletého kluka to byla neuvěřitelná zkušenost! Nabyl jsem dojmu, že jsem členem velké mezinárodní rodiny. Ten pocit, že patřím do (obrovské) skupiny lidí, kteří mají stejný cíl jako já byl pro mne motorem při dalším působení ať již ve YFU, nebo ve škole.
"Nyní sedím na předměstí francouzského Nantes..."
Když potom ve 2. ročníku studia na VŠ přišla možnost studia v zahraničí v rámci programu Erasmus, 
neváhal jsem ani minutu a začal s vyplňováním přihlášky. Jako cílovou destinaci jsem si vybral Polsko. K mému úžasu se mi dostalo místa na partnerské vysoké škole v Poznani, což je mimochodem také město, kde má svoje ředitelství, kancelář chcete-li, polská pobočka YFU, z čehož jsem později rovněž těžil. I přes velmi krátký pobyt (4 měsíce) mě tato zkušenost ujasnila v tom, že pohyb v mezinárodním prostředí je něco, čemu nelze odolat (nebo jen s velkým sebezapřením) a čemu se chci věnovat i v blízké budoucnosti. A tak nyní sedím na předměstí francouzského Nantes, kde jsem včera zahájil studium na místní univerzitě, plný nadšení z nového, francouzského života a možností, které toto prostředí přinese. A ano, i zde jsem v kontaktu s francouzskou odnoží YFU a příští víkend se chystám na jejich popříjezdový seminář.
"Středoškolský studijní pobyt byl mým odrazovým můstkem..."
Můžu tak s absolutní jistotou říct, že středoškolský studijní pobyt, na který jsem se vydal před šesti lety byl mým odrazovým můstkem do velkého světa, ve kterém jsem našel své uplatnění, který mě baví a který je hlavně otevřen pro všechny. Myslím, že otázka nynějších českých středoškoláků by němala být jestli se vydat na rok do zahraničí, ale spíše kam se vydat. Budu přát hodně štěstí všem, kteří se rozhodnou vkročit do neznáma a kteří vezmou za kliku oněch dveří s nápisem “svět”.
Luděk, USA 2010/11
