Výběr této země pro mě byl taková srdeční záležitost. Když se mě tady lidi ptají: "Proč Norsko?" (tahle otázka mi vážně už leze krkem.) Nejsem schopna inteligentní odpovědi. Jednou větou bych to shrunula asi takhle, malinký hlásek hluboko uvnitř mě mi říkal:  "go to Norway ", a tenhle hlas měl vždycky pravdu, takže Norsko zvítězilo.

 "Je až neuvěřitelné jak rychle se naprosto cizí lidé můžou stát Vaší opravdovou rodinou..."

Je až neuvěřitelné jak rychle se naprosto cizí lidé můžou stát Vaší opravdovou rodinou. Měla jsem už možnost poznat opravdu širokou rodinu, protože hned druhý týden po mém příjezdu zemřel otec mého hostitelského táty, a tak jsme letěli do Bergenu na pohřeb. Byl to opravdu velmi silný a upřímný zážitek, na který se jen tak nedá zapomenout.  Taky jsem byla překvapena i sama sebou a svou přizpůsobivostí. Před odjezdem jsem si říkala, že jsem ochotná změnit své zásady a postoj k věcem. A přišlo to skoro samo. Aniž bych nad něčím přemýšlela, začala jsem jíst ryby, jezdit do školy na kole i v tom největším slejváku, uklízet. A vůbec mi to nepřipadá divné nebo nepřirozené. Ano je pravda, že ne všechno bylo a je tak jednoduché, protože člověk si na některé věci zvyknout nechce a vnitřně se pere s tím, co preferuje. Nicméně můj život je plný kompromisuů, a tak si jen opakuji: "Když ti něco vadí, změň to. Když to změnit nejde, změň sebe tak aby ti to nevadilo."   

"Jsem ve městě, které leží za polárním kruhem..."     

Ach ta zdejší domorodština. Norština má spoustu dialektů a v některých částech Norska nerozumí Nor Norovi :D Ja se učím rovnou tři. Moje máma je z Osla, táta z Bergenu a tady v Bodø mají taky spešl dialekt... Takže když už si říkám jak docela doma rozumím a přijdu do školy, kde spustí tu svou hantýrku… No prostě, no nic. Metafora tančící polárni záře je naprosto přesná. Jsem ve městě, které leží za polárnim kruhem a měla jsem už tu možnost pozorovat tento úžasný jev. To světlo opravdu tančí po obloze, občas zmizí a zase se vynoří nečekaně ze tmy. Prostě si jen lehnout a kochat se. Další naprosto super věc je, že se mi tady zase začaly zdat sny! Prostě si teď pamatuji, co se mi zdálo!   

"Teple se obleč..."      

Na podzim jsou tady v horách borůvkové pláně, takže když jsme byli na chatě, nasbírali jsme minimálně 20 kilo borůvek a dalších plodu. To se však dalo očekávat, ale věta: "Teple se obleč, jdem něco sbírat" Teď v zimě? Nerozuměla jsem co, ale co bysme tak asi mohli sbírat když je všude sníh? No veřte tomu nebo ne, šli jsme loupat kuru z břízy. Na podpal :D Norové sice milují outdoorové aktivity, ale jenom aktivity. Myšlenka jít ven, sednout si na lavičku a kecat, je zde asi nikdy nenapadla. Prostě tady nejsou na ulicích lidi, kteří by prostě jen tak šli ven na pokec, ale naprosto neuvěřitelná je zde ale vitálnost starých lidi! Můj první výlet do hor, které jsou hned tady za městem vypadal asi následovně: Jdem si takovým nadprůměrným tempem nahoru a vidím, že zpoza zatáčky vyšel nějaký starý pár důchodců. Po chvíli se znovu otočím a oni nám jsou v patách. Když poklusem proběhnou kolem nás, vidím, že jim je kolem 70 let! A oni doslova běží s fofr tyčkama nahoru k vrcholu. Fakt nevěřím vlastním očím...