Cestování o samotě může být děsivé a stresující, včetně (a hlavně) těch pár dní před odletem. Osobně můžu ale říct, že v okamžik, kdy jsme si sedla do letadla na mě padla taková úleva, že jsem nakonec prospala oba dva lety. Možná i větší vlna úlevy přišla, když jsem na letišti viděla moji host rodinu. Je opravdu neuvěřitelné, jak dojemné bylo se poprvé obejmout s lidmi, kteří se velmi rychle stali mojí druhou rodinou a neodlučitelnou součástí mého života. Na tento moment nikdy nezapomenu…no a to byl jen úplný začátek, nezapomenutelných momentů přišlo mnohem vic.

Několik lidí mi před odjezdem řeklo, že jsou prý švýcaři nudní. Hned v den mého příjezdu jsem zjistila, že tomu tak vůbec není. Ve vesnici, kde bydlím se totiž konala každoroční “fête des saisons”, festival s jedinečným průvodem, hudbou a skvělým jídlem. To ale není všechno. Dva týdny později mě rodina vzala na třikrát větší festival do vedlejší vesnice. Tam jsem zažila asi nejvíc švýcarských klišé, co to jen jde. Hvězdou průvodu byly krávy s obrovskými zvony, rozdával se sýr a samozřejmě nechybělo jódlování ani alpský roh (úplně jak z té airwaves reklamy). Mně se nejvíc líbil mini závod prasátek.

Ráda bych vám řekla, že byl první měsíc jen samá zábava, jak to tak asi zní, ale bohužel by to nebyla pravda. Dva dny po příjezdu mi hned začala škola, což byl šílený rollercoaster emocí. Zjistila jsem, že neumím skoro vůbec francouzsky a jediné, co jsem po dlouhém dni ve škole chtěla, je jít spát. Tahle únava ale rychle přejde! Postupně si začnete všímat, že víc a víc rozumíte, že se bavíte s více lidmi a že se i třeba těšíte na další den školy.

Škola je tu super. Jasně, někdy se mi tam nechce nebo se nudím, ale většinu času mě probíraná látka dost zajímá. Určitě na to má dopad skvělý přístup učitelů i studentů. Učíme se o aktuálních situacích a jak je vnímat, propojujeme naše znalosti z různých předmětů a co mi přijde nejdůležitější; všichni se pořád ptají na zajímavé otázky. Jsem ráda, že mě škola už takhle brzo chytla, protože mi nejvíc pomohla se zlepšením mé francouzštiny. Ke zlepšení se v jazyce vám dám ale stejnou radu, jak všichni ostatní; MLUVTE MLUVTE MLUVTE! Trochu mi to trvalo, ale ve chvíli, kdy jsem se konečně rozmluvila, jsem začala vnímat nejvetší pokroky.

Švýcarsko je speciální v tom, že se tu mluví třemi jazyky a většina měst je bilingvní. Osobně jsem se rozhodla, že se německy učit nebudu, jelikož jsou studenti mého věku dost pokročilí, ale mám velký obdiv pro ty, co to zkouší. Taky moc obdivuju němčináře, protože se musí teoreticky učit dva jazyky; švýcarskou němčinu a německý jazyk jako takový. Věřte mi, je v tom obrovský rozdíl. I když jsme trošku oddělení kvůli jazykům, nemohla bych sdílet tohle dobrodružství s lepší partou lidí. Mám mezi exchange studenty skvělé kamarády a těším se, až spolu po výměně objevíme svět. Největší štěstí mám však na host rodinu. Není slov, ktera by dostatečně vyjádřila, jak moc jim jsem vděčná.

Budovat si vztahy s novými kamarády a host rodinou je strašně důležité, ale v první řadě musíme přijít my. Učím se, jak být šťastná sama se sebou, dozvídám se, kdo jsem a kým chci být, a to je vše, co bych si z této zkušenosti kdy mohla přát. Nepřijedu domů stejná, úplně jiná taky ne, vrátím se jako lepší verze sebe sama.

Moc děkuju mé rodině a kamaradům doma, bez vás bych to nezvládla.

S láskou, Amalie