"Když jsem se na letišti v Bruselu vítala se svojí hostitelskou rodinou, cítila jsem se nepopsatelně..."
Za 2 dny to bude přesně měsíc od mého odletu do Belgie. Nemůžu tomu uvěřit. Jsou chvíle, kdy mi připadá jako bych tu žila po několik let, ale jsou také chvíle, kdy objevím něco nečekaného a cítím se jako bych tu byla teprve chvilku. Ale pěkně od začátku. Když jsem se na letišti v Bruselu vítala se svojí hostitelskou rodinou, cítila jsem se nepopsatelně. Lidé se kterými jsem si napsala několik emailů mají teď být moji rodiče.. Mám štěstí, jelikož moji rodiče jsou velmi vstřícní, přátelští a mohu se s nimi na čemkoliv domluvit.
"...všechno zlé je k něčemu dobré."
Mého prvního dne ve škole jsem se děsila, a bohužel oprávněně. Dne 7. září se všichni studenti pátých a šestých ročníků shromáždili v tělocvičně. Po prázdninách se opět sešli kamarádi a kamarádky a všichni se objímali, dávali si polibek na tvář, smáli se, fotili a já jsem tam stála sama v rohu a předstírala že jsem vzduch. Poté, když ředitelka školy četla informace pro studenty a rozřazení do tříd, jsem nerozuměla nic, ani svoje jméno. Chtělo se mi brečet. Byla jsem velmi nervózní, jelikož jsem se musela jít zeptat ve které třídě vlastně jsem a jaké předměty nakonec budu mít. Ale všechno zlé je k něčemu dobré a když máte problém, najednou znáte i slovíčka která jste v životě nepoužili. Po velmi náročném prvním dni jsem se uklidnila, další dny se to zlepšilo. Spolužáci, kteří viděli že jsem naprosto ztracena a nevím ani kde máme hodinu se mi velmi snažili pomoci a "frangličtinou" mi vysvětlovali jak to ve škole chodí. Jedna z věcí jež mě překvapila byla určitě škola, mnohem přísnější než české školy. Studenti nemohou sami ani že školy odejít po konci vyučování, aniž by měli podepsané povolení od rodičů, o poledních pauzách nemluvě. Dále také přestávky mezi hodinami jsou velice krátké a v průběhu hodin se studenti nemohou ani napít. Dnes už ale ve škole mám kamarády, jelikož belgičtí studenti jsou velmi milí a rádi pomohou. Co se týče mé francouzštiny, jsem celkem spokojená. Ve škole látce samozřejmě ještě nerozumím, ale se svojí rodinou si povídám zásadně ve francouzštině a někdy rozumím i svojim spolužákům. Sama zatím nemluvím velmi dobře, ale nějak se začít musí. Navíc, několikrát denně slyším, jak mám roztomilý přízvuk :). Několikrát se mi ale stalo, že jsem něco vyslovila špatně a nevědomky jsem někoho urazila nebo jsem řekla sprosté slovo. (Všechny tyto svoje přeřeky si zapisuji a pak je zveřejním, pro všechny studenty kteří chtějí jet do frankofonní země, protože pokud před třídou řeknete hned první slovo sprosté jako já, ikdyž nevědomky, moc dobrý první dojem neuděláte.)
"Lidé jsou tu ochotni nabídnout pomoc.."
Další věc která mě pozitivně překvapila je to, jak velmi jsou tu lidé ochotni nabídnout pomoc. V autobuse vám podrží tašku, podrží dveře, nabídnou kapesník, což je velmi hezké. Doma v Česku jsem byla zvyklá jíst 5krát denně a oběd byl vždy teplé jídlo, ale tady lidé jedí většinou jen snídaně-oběd-večeře a obědy jsou většinou bageta nebo chléb, s čímž nejsem moc spokojená. Na druhou stranu, mezi typické belgické speciality patří čokoláda a čokoládové pralinky, hranolky, vafle a pivo, takže téměř každý si tu najde to, co mu chutná. Takhle bych asi shrnula svůj první měsíc v Belgii a doufám, že ostatní měsíce budou ještě lepší.
Karolína, Belgie 2015/16
